Šetřit asi chceme... A v této fázi to opravdu nejde jinak než systémem plošných škrtů. Ty se samozřejmě postiženým, a někdy i oprávněně, nelíbí. Pro naplnění vládních rozpočtových cílů se v krátkém horizontu ale nic jiného v podstatě dělat nedá. Jestli je to v dané fázi ekonomického cyklu správně, je jiná otázka.
Seriózní debata na toto téma totiž v podstatě neprobíhá, odpůrci škrtů, kteří takto, i když velmi tichým hlasem, občas argumentují, jsou přehlušeni médii, která pouze donekonečna opakují vládní mantru: „Šetřit, škrtat, šetřit, škrtat.“ Nezbývá nám tak než doufat, že po této úvodní „masomlejnojdní“ fázi přijde část jemnější a sofistikovanější, která pomůže dosáhnout plánovaných efektů bez „otevřených ekonomických zlomenin“, kterými jsou, naprosto bez diskuse, například zastavené dopravní stavby. Takové skutečně smysluplné ekonomické projekty je možno realizovat ve všech resortech, často i v jejich spolupráci. První návrh spočívá ve spojení Drah a Pošty. Každá vesnice, která má nádraží, zná následující situaci. Pobočka Pošty otevřena dvě hodiny denně, Dráhy otevřeno nepřetržitě. Investice do dvojího majetku v jedné obci, udržování dvojího personálu, často v pár metrů vzdálených „budkách“, existence dvojích regionálních a centrálních struktur, to vše stojí ročně miliardy. Vytvořme tedy jednu státní logistickou a jednu státní IT firmu. Pokud se jedná o přepravu osob, zboží a zásilek, ať se o to starají Dráhy. Pokud je to informace a její management, ať se o to stará Pošta. Z Pošty vytvořme státní informační podnik, od kterého nakupují IT služby ostatní, státem ovládané subjekty, státní správa a soukromý sektor. Je přece absurdní, aby si každá část státu „řešila“ své IT potřeby ve vlastní režii. K čemu to vede, všichni víme. Dráhy by také na transakci vydělaly, neboť do jejich rozsáhlé existující infrastruktury by pouze přibyly další, zisk generující činnosti, které by dále pomohly ředit objektivně vysoké fixní náklady. Další možnost k „chytrým úsporám“ skrývají normy, používané při výstavbě dálnic. Podle evropských a našich vlastních národních norem je možné používat při výstavbě dálnic elektrárenský popel. Existují rozvinuté země, kde to dokonce není možné jinak. Popel je odpad, který se musí poměrně draze skládkovat a revitalizovat. Popel je však také surovina, která svojí chemickou podstatou může velmi efektivně fungovat v určitých typech vodorovných konstrukcí. V Česku máme popela věru dosti, nicméně jedna drobná vnitropodniková norma, k nemalé radosti cementářské lobby, jeho využití v našem dopravním stavitelství zatím brání. A to přesto, že při použití popela činí úspora na jeden kilometr dálnice více než sto milionů korun.
(původně zveřejněno 24. 11. 2010 v Hospodářských novinách)