Můj syn chodil na úžasnou základku. Byla sice soukromá, ale rozhodně ne nejdražší nebo nejznámější. Byla ale dokonalá. Majitelka byla žena z byznysu, která nejprve školku a pak školu založila pro své syny, protože nebyla spokojená s existující nabídkou. Ředitel byl skaut, četl Rychlé šípy a chodil na výlety s batohem po Česku. Učitelé byli napůl Češi a napůl expati.
V „naší“ třídě bylo devět dětí, všechny rodiny se detailně znaly. Jo, a taky jsme se zdravili. Já syna vozil ráno a měl jsem se školou dost interakce na to, aby mne velmi často popadl strašně intenzivní pocit smutku a deprese nad tím, že nemohu tuhle život formující zkušenost dopřát všem dětem na světě. Že většina dětí takhle skvělý start do života nemá a že to je strašně smutné.
Úplně stejný pocit mám ze světa těchto dní. Zase někdo „chodí do skvělé školy“, ale drtivá většina pouze přihlíží.
Dnešní nerovnost příležitostí nespočívá v nerovném přístupu ke vzdělání, ale v nerovném přístupu k investování. Dnešní dny totiž představují jednu z velmi řídkých příležitostí, kdy jsme mohli nakoupit akcie superkvalitních společností za ceny, které se už nikdy nebudou opakovat.
Už jsem tady psal, že #covid-19 je jednou za život. V mnoha ohledech za to budeme jistě rádi a po „zákazu vycházení“ se nikomu stýskat nebude. Ale i laická veřejnost dnes „tuší“, že na trzích se něco děje, něco neopakovatelného, něco, co může být zdrojem mimořádného zisku. Naštěstí spousta lidí také ví, že současná situace může být také zdrojem mimořádné ztráty. Proto se laikové nevrhají do studené vody globálních trhů po hlavě a spíše zklamaně pokukují na břehu. Je to úplně stejná situace, jako v té naší říčanské základce. Devět šťastných ve třídě, zbytek světa za branou. Obě situace rozšiřují nerovnost, která v důsledku neslouží nikomu a se kterou neumíme inteligentně bojovat.
Co se dnes na trzích děje a proč je to pro masy problém? Historicky se celý akciový trh, tedy jednotlivé společnosti na něm obchodované, jejich skupiny, reprezentované různými odvětvími, choval dle fází ekonomického cyklu.
To dnes není.
Jednak, já bych se hádal o to, v jaké fázi cyklu vlastně jsme, ale hlavně, cenu jednotlivých titulů a odvětví dnes více než jindy ovlivňuje externí faktor #covid-19, jehož přesné působení na jednotlivé tituly není snadné do detailního důsledku odhadnout. Musíte toho o konkrétní firmě fakt hodně vědět, abyste byli schopni posoudit, jak se například chyby v dodavatelském řetězci někde v Číně projeví v jejím kvartálním zisku. To jsou informace daleko za rámec fundamentální analýzy. To jsou často specializované, fragmentované znalosti, které laik ani není schopen zformulovat do smysluplné otázky, natož na ně odpovědět. Pokud ale nejsme při investování schopni vyhodnotit hlavní riziko, nemůžeme jej pochopitelně ani řídit. A investování není nic jiného, než přijímání rizika za úplatu.
I kdyby ale byl mezi laickou, řekněme studentskou veřejností znalec a jistě takoví jsou, bude mít další problém. Problém, na který mne správně upozornil jeden z mých posluchačů na Instagramu. Spousta kvalitních akcií má pro začátečníky příliš vysokou jednotkovou cenu. Na nákup jediné akcie Amazonu si musíte skutečně připravit 60 tisíc korun. Bez poplatků.
To ale znamená, že pokud chcete mít akciové portfolio, složené třeba z deseti titulů a v každém mít 10% hodnoty portfolia, budete potřebovat přes půl milionu korun do začátku. To sice jsou pro spoustu lidí snadno představitelné peníze, ale pro většinu je to něco jako nekonečno. Ti lidé vám řeknou, že kdyby měli „půl mega na ruce“, tak by se zbavili všech svých životních problémů a nějaké investování by je vůbec netrápilo. No, problémů by se nezbavili, ale to teď není podstatné. Co naopak podstatné je, že i kdybyste věděli, co si máte koupit, bude mít shora popsaný problém vysokých jednotkových cen akcií.
Někdo může správně namítnout, že tento problém není nový a od toho přece existují fondy, které přesně tenhle problém řeší a co ty „Zero tracking funds“ třeba od Fidelity nebo Vanguardu, které jsem loni všem doporučoval. Jo milánkové, s těmi je na dlouho konec. Jsou to nejlepší instrumenty pro retail ve světě bez #covid-19.
Z toho také bohužel plyne, že jsou to nejhorší instrumenty pro retail ve světě s #covid-19. Jejich problém je ten, že neumí odfiltrovat poražené od vítězů. To sice neuměly nikdy, není to jejich posláním, ale jindy to nevadí.
Už jsme si řekli, že normálně se trh chová podle fází hospodářského cyklu. To znamená dvě věci. Hospodářský cyklus nenastupuje na trhy přes noc. Aby indexy skočily tak dolů, jako to předvedly letos na jaře za týden, normálně potřebují rok, maximálně dva. To je dost času i pro ty zabedněné, aby stačili včas vystoupit. Stejné je to cestou nahoru, leze to pomálu. Druhý faktor, který dnes také neplatí, je fakt, že hospodářský cyklus působí na trh stejným, předvídatelným způsobem. Ani to se dnes neděje.
Covid-19 rozdělil trh na tři sektory. Mamutí firmy s obřími bilancemi přežijí všechno. Alphabet, například. Pak jsou firmy, které ze situace dokonce těží, Amazon například. Ale pak máte firmy na JIPce, FORD například. Problém je, že v indexu je máte všechny. Jenže do takové věci přece nechcete investovat. Navíc, když FORD pomalu převážejí na ECMO. Řešením by byl fond, kterému pracovně říkám „Fond S&P500 minus poražení“.
Takový fond bych vám s klidným srdcem doporučil a zkusím přemluvit nějakou banku, aby ho pro vás udělala. Pokud ho nepojmenují po mně, mohl by se jmenovat třeba COVIDGAIN.
(původně zveřejněno 1. 5. 2020 na webu Neovlivni.cz)