Realitní makléři nám již několik let tvrdí, že ceny nemovitostí už našly své dno a že bychom s nákupem nového bytu neměli otálet. Jejich marketing zatím zjevně plody nenese, protože počet skutečně uzavíraných transakcí je mizivý.
Je to tím, že jsme jako národ tak dobří spekulanti, nebo to má i jiné důvody? Tím hlavním důvodem je zákon nabídky a poptávky. Jak známo, při určité, nízké ceně je poptávka nekonečná a naopak, při dosažení určité výše zcela vymizí. V této souvislosti je zbytečné vycházet z historických trendů. Jinými slovy, slovy realitního makléře: Loni jsem prodal deset bytů s cenou 65 tisíc za metr, letos jsou levnější, příští rok se zvýší DPH, takže budou dražší (nebojte nebudou) a stejně mi to letos nějak nejde! Problém v úvaze onoho virtuálního makléře spočívá v tom, že zatímco ceny ve stavebnictví za uvedené období podstatně neklesly, klesla poptávka a obrovské množství nemovitostí se dostalo mimo trh. To znamená ekonomickou ztrátu pro developera, který na řadě projektů prodělal vlastní majetek. Nyní jsou na řadě banky, které podstatnou část takových nemovitostí mají ve svých bilancích. Bylo by zajímavé zjistit, za jaké ceny úvěrující banky mají tyto zástavy ve svých bilancích a jak věrně to odráží jejich skutečnou tržní cenu. Protože takový údaj nemáme, pojďme trochu modelovat. Pokud bereme pouze Prahu, tak ta aktuálně nabízí 2500 nově dokončených neprodaných bytů. To představuje projektovou cenu 12 a půl miliardy. Tedy tolik hodlali developeři utržit. Z této ceny je prvních 20 procent již historií, tedy nikdy se ji nepodaří dosáhnout. Proč? Protože s těmito nemovitostmi soupeří na trhu byty již obývané, ze kterých se snaží stárnoucí část populace prchnout před vysokými náklady, dále malé domečky kolem Prahy, ale hlavně, zhroutila se nám poptávka! Přestože se HDP již vrací k předkrizovým úrovním, změny v chování spotřebitelů mají za následek drastický skok ve snížení poptávky. Poučení z jiných zemí ukazuje, že lidé se po krizi k svému rozmařilému způsobu života již nevracejí, minimálně v rámci své ekonomické generace. Tedy, spásu pro náš churavějící trh nemovitostí přinese až generace dnešních vysokoškoláků. Jak tedy z toho ven? Neoliberál by řekl, že je to jedno, že trh si to přebere. Přeloženo do češtiny, nevadí, že se bytová výstavba na pět let v Praze zcela zastaví, že se nevytvoří pracovní místa, že se neodvedou daně, že o tuto část nevzroste HDP. To je strategie, kterou si jistě Česko může dovolit, protože problém bydlení má u nás zcela jiný rozměr než v USA, kde jeho stav zásadním způsobem brání robustnějšímu oživení ekonomiky. Tam dochází k tomu, že vládní peníze budou použity na to, aby se předluženým Američanům snížily jejich hypotéky tak, aby pak novou, nižší částku zvládali splácet. Pouze připomínám, že se jedná o peníze daňových poplatníků a že ti za oceánem si za své daně v poslední době koupili několik válek, několik automobilek, hromadu bank a k tomu všemu si teď budou kupovat podíly v domech svých sousedů.
(původně zveřejněno 10. 6. 2011 v Hospodářských novinách)