Existují dva základní typy manažerů: manažeři čísel a manažeři lidí. První typ nosí chladný klotový rukáv, usíná u excelových tabulek. Druhý je žoviální chlapík, jehož zaměstnanci milují a udělají pro něj cokoli. Mezi oběma technikami či úhly pohledu si může vybrat každý při hodnocení čehokoliv.
Média si při hodnocení aktuální antické tragédie, na rozdíl Homéra, vybrala čísla - zavalují nás miliardy, procenta, zlomky a násobky. Jako by šlo vyjádřit smysl lidské existence komplexní rovnicí, po jejímž vyřešení se zjeví svatý grál. Nic není méně reálné. Odtržení lidské a číselné roviny je v dnešní řecké situaci dokonalé a jeho nepochopení pohřbí jakékoli snahy o řešení, bez ohledu na jeho způsob. Pro pochopení tohoto paradoxu stačí jen sledovat zprávy. V prvním šotu se sjíždějí muži a ženy v naleštěných limuzínách a dokonalých oblecích kamsi v civilizovaném, až sterilním světě. Jednají s vážnými tvářemi a výsledkem je číslo. Pošleme tolik miliard. Škrtneme tolik procent. Rozložíme na tolik let. Následuje druhý šot, který pracovně nazvu „Kartágo hoří“. Na ulicích špinavé země na jiné planetě nešťastní lidé ničí, co jim přijde do cesty. Kdo vypne zvuk, nechápe, že šoty spolu souvisejí. A to je ten problém. Naleštění lidé dva roky házejí čísly a prý něco řeší, lidé v ulicích jsou ale stále naštvanější. Bohužel, číselné řešení není možné bez lidí v ulicích realizovat. A pokud někdo tvrdí, že zachraňuje lidi v ulicích, a ne továrny a banky v naleštěných zemích, po dvou letech jsem příliš pozitivní posun nezaznamenal, protože těm lidem jsme zatím moc nepomohli. A asi shodou okolností jsme těm bankám za stejnou dobu pomohli poměrně masivně. Ale ti lidé nejsou bezbranní ani hloupí. I oni možná zjistí, že je jejich budoucnost strašlivá a restrukturalizace dluhů nic nepřinese. Potom se už skutečně naštvou a těžko říci, kam se jejich vztek obrátí. Také náš dluh hrozivě roste. A prohlubujeme ho nikoliv jako investiční stimul, ale prosté projídání budoucnosti. A čekají nás rozpočtové škrty a nové daně. Budou bolet, a to všechny. O jejich číselné vybilancování se nebojím. V tom úředníkům ministerstva financí věřím. Někdo však musí lidem všechno vysvětlit a obhájit. Když přistoupíme ke komunikaci se stejnou dávkou empatie jako evropští finančníci k Řecku, budeme dobrými ochraňovateli Sokratovy myšlenky: Lidský život není nic jiného než řetěz zmeškaných příležitostí.
(původně zveřejněno 27. 3. 2012 v Hospodářských novinách)