LOST GENERATION

Toto literární označení mělo v dějinách řadu významů. Bohužel, o dnešních českých třicátnících se dá říci, že jsou ztracenou generací v ekonomickém slova smyslu. Slabá útěcha, kterou nabízím hned na úvod, spočívá v tom, že drtivá většina obyvatel Země je na tom ještě hůře. 

Problém našich ztracenců však spočívá v tom, že, bez ohledu na svoje skutečné finanční vyhlídky, mají nereálně vysoká finanční očekávání. To je jistě jejich vina, protože soudný člověk svá očekávání řídí. Co však jejich vinou není, je fáze rozvoje naší ekonomiky, ve které stráví svůj produktivní život. Jejich epocha se vyznačuje řádovým rozporem mezi ekonomickou cenou drtivé většiny statků, které si chtějí pořídit a užívat, a mezi cenou jejich pracovní síly.  Většina statků, s výjimkou regulovaného nájemného, je oceňována efektivně na úrovni »globálních« cen. Česká pracovní síla je trhem také oceňována efektivně, ovšem, v souladu s ekonomickou teorií a v rozporu s přáními ekonomického poradce premiéra.  Jakkoliv se tyto nůžky budou zavírat, během aktivního života dnešních třicátníků zůstanou otevřené. Pro někoho více, pro jiného méně. To přináší řadu problémů jak jednotlivcům, tak státu. Stát si, na rozdíl od občanů, ovšem těmito jevy hlavu lámat nemusí a také tak nečiní (zejména stát, který ekonomy považuje za divné pavouky, kteří jen stále něco brblají). To ovšem občanům neřeší jejich konkrétní problémy. Je jich celá řada, ale ten asi nejpodstatnější jsou nedostatečné důchody.  Dnešní třicátník, který si přeje zachovat životní standard i v důchodu, musí na něj okamžitě začít spořit. Při měsíční úložce 5000 korun s pětiprocentní roční výkonností bude mít ve věku 65 let naspořeno dost, aby přežil dalších 15 let v důchodu s měsíčním příjmem asi 20 tisíc. Toto primitivní schéma vědomě nezahrnuje daně a řadu dalších ekonomických veličin, nicméně je v důsledku pravdivé.  Pokud se třicátník spořit na důchod nechystá, zbývají mu dvě alternativy. Buď vést děti k vrcholovému sportu, anebo se dát na sázení. Musí se totiž vsadit se státem, že za nějakých pětatřicet let bude u moci vláda, jejíž politickou prioritou bude živení obrovské armády chudých důchodců.


(původně zveřejněno 17. 1. 2006 v Hospodářských novinách)

Napište mi!