A bude to bolet, pane doktore?
Tak zní asi nejběžnější otázka, kterou my, pacienti, klademe ženám a mužům v bílých pláštích. V oblíbeném filmu mého dětství, v Maratónci, se Laurence Olivier do zblbnutí ptá Dustina Hoffmana, jestli je to bezpečné. To je otázka, která se nám z hlubin času, přesněji z roku 1976, kdy měl film premiéru, opět vrací na scénu. Tentokráte ale v souvislosti s očkováním. Tu proti chřipce, tu proti COVID-19. Lidé se ptají, jestli je to bezpečné.
Stejně, jako neprozradím konec Maratónce, nechám na laskavém čtenáři aby si i tady odpověděl sám. Za sebe mohu pouze říci, že očkovat se nechávám proti sezónní chřipce s úspěchem již dlouhá léta. Že i takhle banální výkon vyžaduje určitou moji součinnost, která pomáhá zajistit bezproblémový průběh a že se nechám okamžitě napíchat čímkoliv, co bude jako vakcína na COVID-19 u nás schválené. Obava se často pojí s nevědomostí. Pojďme si tedy dnes říct, jak slibné vakcíny na COVID-19 fungují. Omlouvám se vědcům, bude to hodně zjednodušené. Omlouvám se čtenářům, trochu složité to stejně zůstane.
Odpíchněme se u staré známé, vakcíny na sezónní chřipku. Vakcínu proti chřipce vyvinuly za Druhé světové války Spojené státy jako ochranu před poklesem bojeschopnosti armády. Už tehdy tato inaktivovaná vakcína dosahovala vysoké účinnosti, pokud se jim podařilo, že virus, kterým očkovali se hodně podobal viru, který cirkuloval. Prameny uvádějí 70 – 90%. Dnes ale postupujeme jinak.
Podle docenta Maďara „každá chřipková vakcína obsahuje stopy tří typů chřipkových virů, které se liší povrchovými antigeny. To jsou molekuly vytvářející obal viru, podle kterého imunitní systém pozná, že byl napaden právě původcem chřipky. Na základě aplikace vakcinačních antigenů vázaných na speciální nosič imunitní systém vytvoří v těle vlastní protilátky, které potom při setkání se skutečným virem rychle agresora zlikvidují. Složení vakcíny pro danou chřipkovou sezónu je vždy výsledkem konsensu expertů Světové zdravotnické organizace. Tím, že kvůli mutaci viru v zevním prostředí musí být pro každou sezónu k dispozici nová aktuální vakcína, patří ty moderní chřipkové k nejbezpečnějším očkovacím látkám.“
Čili, už neočkujeme oslabeným virem, takže virus se do těla vůbec nedostane a k onemocnění v důsledku očkování tak nemůže dojít. Složité? Tak teď to bude ještě o fous složitější. Dostáváme se totiž k různým typům vakcín na COVID-19.
Vakcíny od Johnson & Johnson/Janssen Pharmaceuticals a AstraZeneca/University of Oxford, používají něco, čemu říkáme adenoviry. Adenoviry jsou viry, které běžně napadají člověka a některá zvířata a způsobují třeba horečku a bronchitidu. Léta je známá metoda, kdy se tyto viry používají jako vektory, nebo „poslíčci“ pro „doručování“ DNA, která pak slouží jako instrukce pro proteiny. U vakcíny na COVID-19 vědci v tom „Viru na rýmu“ zaměnili gen ze SARS-CoV-2. Pokud je pak tato vakcína někomu podána, modifikovaný „Virus na rýmu“ vytváří protein SARS-CoV2, který stimuluje imunitní odpověď. Čili opět, tělo se vůbec se skutečným virem SARS-CoV2 nesetká. Metoda „doručování“ DNA není nová. Na stejné bázi fungovalo třeba očkování proti Ebole. Zajímavostí je, že zatímco jedna ze společností využívá lidský adenovirus tak druhá využívá opičí. Jde totiž o to, aby byl vybrán takový adenovirus, se kterým se očkovaný člověk před tím nesetkal a jeho imunitní systém tohoto „poslíčka“ nezničil dříve, než bude mít šanci vykonat svoji práci, čili i ten lidský adenovirus musí být vzácný.
Vakcína od Merck, Sharpe & Dohme/International AIDS Vaccine Initiative používá recombinant viru vezikulární stomatitidy. To je pro změnu virové onemocnění, které napadá skot, koně, ovce a prasta a je přenosné i na člověka. Virus tady vystupuje opět v roli „poslíčka“ pro DNA, stejně jako šimpanzí, nebo lidský adenovirus v předchozím případě. Tenhle kandidát fungoval proti Ebole velmi dobře a čeká se, že bude efektivní i proti onemocnění COVID-19.
Vakcíny od Moderny a BioNTech/Fosun Pharma/Pfizer) jsou mRNA vakcínami a od těch právě popsaných se trochu liší. Odlišnost spočívá v tom, že zatímco DNA je obsah genetické informace, tak RNA ji přenáší, tedy poskytuje pokyny pro určité proteiny. Vakcína mRNA je tedy instrukcí pro protein SARS-CoV2. Jakmile se dostane do buňky, vytvoří se protein a ten spustí imunitní odpověď. Stejně jako vektorové vakcíny, které používají viry k dodávání proteinových pokynů, i zde dodáváte pouze pokyny samotné. Zase se nepoužívá virus SARS-CoV2.
Nemůžete tedy nemocí COVID-19 v důsledku očkování onemocnět. Co ovšem můžete zaznamenat je reakce na očkování.
Když lidé mluví o vedlejších účincích vakcíny, tak často věří, že mají slabší verzi viru a „menší verzi“ dané nemoci. To je holý nesmysl. Většina vedlejších účinků vakcíny, což je cokoli od bolavé paže, po pocit tepla, až po bolesti svalů, je známkou imunitní odpovědi.
Není to tak, že trpíte mírnou formou nemoci a to nepohodlí fakt není velké. Rozhodně menší, než jakému v tom Maratónci musel čelit hlavní hrdina.
(původně zveřejněno 2. 10. 2020 na webu Neovlivni.cz)