PŘED 45 LETY VYNALEZL MÓDNÍ ČASOPIS CELULITIDU

Ewa Farna má celulitidu, říkají média. No když to říkají média, tak to jistě bude pravda. Dokonce je to tak, že média mohou za to, že chudák Ewa tu nešťastnou celulitidu má! Ale popořádku. 


S nějakou formou celulitidy se ve věku třiceti let setkalo 90 procent žen. Naštěstí postmoderní doba moderními pomocníky pro boj s celulitidou přímo srší.  Dnešní ženy se mohou nechat bičovat elektrickými proudy, mohou vsadit na homeopatické injekce do postižených částí, mohou se nechat smýkat různými válci, sacími podložkami a dalším podivným náčiním, mohou příjemně posedět v kapsli připomínající star wars, mohou se nechat zabalit do mořské řasy a tenounké fólie, mohou se osvěžit speciálním čajem proti celulitidě, mohou si přikládat kofeinové náplasti, mohou nosit speciální kalhoty s masážní funkcí, které celulitidu odstraňují, anebo, má oblíbená možnost, mohou nosit punčochy se speciálními kapslemi, které slibují stimulaci odbourávání tukové tkáně! Páni. Neuvěřitelný byznys. Jeho rozměr je obtížné určit, ale existuje segment, který popsat jde. Tím segmentem jsou kosmetické přípravky, protože je vyrábějí firmy, které jsou veřejně obchodované, a tudíž reportují.  Například ve Velké Británii v loňském roce ženy za krémy slibující odstranění celulitidy utratily v přepočtu miliardu korun. Dá se říci, že tyto výrobky jsou skutečnými prodejními hity, protože když například v roce 2002 Shiseido začalo v obchodním domě Selfridges prodávat svůj Body Creator anti-cellulite gel, zásoby za tři miliony korun se vyprodaly během prvního dne. A to je nějakého gelu!  Pokud víme, že podíl Velké Británie na světovém obchodu loni činil pět procent, dá se říci, že globální prodeje anticelulitické kosmetiky loni dosáhly miliardy dolarů. Komu vděčí světoví výrobci kosmetiky za tento monstrbyznys a nešťastné dívky za svou diagnózu?  Jak již bylo naznačeno v úvodu, vděčí za ni médiím. Konkrétně celulitidu vynalezl 15. dubna roku 1968 časopis Vogue. Celulitidě je tedy právě v těchto dnech 45 let. Každého při připomenutí tohoto výročí napadne asi něco jiného. Mně to připomíná drtivou a strašlivou moc médií, kombinovanou s velmi malou mírou odpovědnosti.  Ano, Vogue určitě trefil býčí oko. Články o dietách se staly prodejním hitem a jejich četnost se za léta 1968 až 1972 zvýšila o neuvěřitelných 70 procent. Co ale nikdo neví, je, kolik žen se skutečně trápí tím, že mají nemoc, která neexistuje? Kolika lidem tento „objev“ snížil sebevědomí a zkomplikoval životy? Jak tato mediální virtualita poznamenává naši každodenní realitu? A je v tom časopis Vogue sám?  Jistěže není. Všechna média jsou v tomto stejná, a je jedno, jak honosně se u toho tváří. Samozřejmě také u nás. Mediální celulitidou loňského roku byla v naší kotlině korupce. Média se rozhodla, že korupce prodává a korupce zvyšuje sledovanost. Takže jsme všichni byli náležitě protikorupční a bezva jsme to těm čtenářům prodali. Škoda jen, že nikdo nepřišel s protikmotrovskou mastí. Určitě by to byl hit.  Dnes se kyvadlo vrátilo. Média se začala věnovat věcnějším tématům, často ekonomickým a často podávaným nestranně. Překvapivým vítězem je večerní ekonomika na kanále ČT 24, která klidně, věcně skutečně informuje. Stejně překvapivým poraženým jsou pro mě Otázky Václava Moravce, respektive jejich první hodina, která opravdu nezajímá už vůbec nikoho. V rámci objektivity však musím dodat, že proti celulitidní tsunami je u nás již zdomácnělé „a o čem se bude zítra mluvit?“ v podstatě neškodné.


(původně zveřejněno 12. 4. 2013 v Hospodářských novinách)

Napište mi!