Podzimní dovolená má svá úskalí. To hlavní je asi počasí, které málokdy teplotním průběhem kopíruje letní očekávání. Logicky tak dovolená na podzim s sebou přináší zvýšené riziko sledovaní filmů.
V tomto duchu jsem i já za minulých deset dní zhlédl více filmů než za zbytek roku. Cars, Miami Více, Poseidon, The Breakup, Over the Hedge, Click, Da Vinci Code a dvojku Doby ledové by v takovém tempu nezvládla ani Mirka Spáčilová. Ne, nebyl jsem v Americe, byl jsem na Slunečném pobřeží (to je v Bulharsku, pro mladší čtenáře). Za deset leva za kus tam můžete koupit cokoliv, co Hollywood stačí vypotit a místní borci vypálit. Sledování takového filmu má svá specifika. Když v polovině Cars, kde hrají jen auta, projde přes celý obraz silueta člověka, chvíli trvá, než pochopíte, že ve filmu nehraje a že se jen někdo šel v kině vyčurat. Když se při dramatické scéně v Poseidonu ztratí zvukový doprovod a milý hlas oznámí, že rodiče malého Kevina si mají svého potomka vyzvednout u kasy, je to už totální Da-Da. Takové filmy mají však i své výhody. Každý, kdo má DVD v autě za účelem vyklidnění svých potomků, mi dá za pravdu. Na normálním disku, se kterým vyrazíme ze Senohrab, je tolik »informací«, že když míjíme Říčany, sleduje můj nešťastný syn stále ještě trailery. Bulharští paliči dávají na disk jen film. Strčíte to tam a už to hraje. Paliči jsou také vtipní. Jeden z pálených filmů dokonce obsahoval i originální poučení, že stahovat filmy z internetu je delikt. Wau. Hlavní výhoda páleného filmu ale spočívá v tom, že si na nic nehraje. Nabízí 90 minut instantní, totálně kom, zábavy. Žádné historky z natáčení, žádné úvahy pana režiséra. Svým technickým provedením si puk přímo říká o to, abyste ho po použití vyhodili. V tomto smyslu je v dokonalém souladu s obsahem.
(původně zveřejněno 19. 10. 2006 v Hospodářských novinách)