Se vstupem do EU je to jako s dospíváním. Stejně plynule a postupně dospěla i naše republika. V životě jedince jsou nám jednotlivé fáze jasnější, takže málokdo asi čeká, že přes noc zbohatne, zkrásní nebo se stane oblíbenějším jen proto, že právě dostal občanku. Proces našeho přistupování k EU je stejný.
Získáním "evropské občanky" se toho mnoho v našich každodenních životech nezmění, i když vláda a TV Nova nám tvrdí opak. Dalším důvodem, proč náš vstup do EU nebude znamenat okamžitou revoluci, je vysoká míra technické kompatibility naší země s prostorem EU. Za poslední léta bylo přijato množství zákonů a technických norem, které faktickému začlenění naší země do EU vytvořily skutečný obsah. Přechodná období, dojednaná pro politicky citlivé oblasti, mají za úkol náš vstup do EU ještě více rozložit v čase, a otupit tak i ty nejjemnější hroty na obou stranách. Jazyková bariéra byla zredukována. To, jestli má člověk takový nebo makový přízvuk, větší nebo menší slovní zásobu, opravdu není podstatné. Podstatné je, že cizí jazyky potřebujeme znát všichni, a to v naší zemi zdomácnělo již před lety.
Směnitelná koruna a úrokové sazby na úrovni eurozóny, které nám dnes připadají samozřejmé, jsou dalším argumentem pro bezbolestnost vstupu do EU. Naše podniky již léta bez problémů obchodují na mnoha cizích teritoriích a v posledních několika letech si díky nízkým sazbám půjčují od bank za úroky běžné v Evropě, v měnách, které nejlépe odpovídají jejich potřebám. Zavedení eura pouze dále snížilo jejich náklady a zjednodušilo ekonomické vazby s našimi nejvýznamnějšími partnery. Vstup do NATO byl dalším magnetem, který nás přitáhl blíže k EU. To, že naše reprezentace ne vždy zastávala jasný postoj, který navíc ne vždy konvenoval našim evropským partnerům, je jen drobnou vadou na faktu, jímž bylo další podstatné zvýšení stability naší země a předvídatelnosti jejího chování. Nejzřetelnějším nositelem naší reeuropeizace však byly - jako vždy - peníze.
Zahraniční kapitál, který beze zbytku využil možnosti novodobého "Drang nach Osten", se stal naším nejmocnějším akcelerátorem. První stoprocentně zahraniční společnosti odstartovaly své podnikání v Česku bezprostředně po pádu komunismu a dnes dominují mnoha významným oblastem ekonomiky. Zaměstnávají lidi, platí daně, ale hlavně vytvářejí normy v oblasti firemního chování, které pak volně přecházejí do celé společnosti a které nás dále sbližují s "normálem", takže jako celek jsme dnes o mnoho "evropštější" než před pár lety, ale jsme i "evropštější", než si sami myslíme.
EVROPSKÁ OBČANKA
Všechny tyto procesy byly odstartovány v podvečer 17. listopadu 1989 na Národní třídě, kdy jsme rozhodli o tom, v jaké zemi chceme žít. Od té doby jsme společně urazili pořádný kus cesty a teď už nám zbývá jen malý krůček. Má smysl jej udělat, i když s "evropskou občankou" určitě přes noc krásnější nebudeme.
(původně zveřejněno 10. 6. 2003 v Mladé frontě DNES)
Comments