Vyprávěl mi kolega, že sledoval z Pražského Hradu ohňostroj u příležitosti nového milénia a jeden z hostů uprostřed spektáklu povzdechl, kolik tohle muselo stát. Nevím kolik stál ohňostroj, ale vím, kolik bude stát sanace našich “pokovidích” veřejných financí.
Náš veřejný dluh se během příštích tří let zdvojnásobí. Každý bude tak odpovědný za budoucí úhradu řádově 300 tisíc korun. Stát to celé zúřaduje, ale zaplatíme to my a jenom my, lidé téhle země.
Stejně, jako se nás stát neptal, jestli se chceme zadlužit, nebude se nás ptát, jestli chceme dluhy zaplatit. Jsou k tomu tři cesty. První a nejsprávnější je v této situaci prodej státního majetku. Jestli k tomu nějaké vlády přistoupí, neumím říct. Od doby, kdy se politické programy staly nepotřebnou veteší, to fakt nejde ani odhadnout. Hlavně ale takový krok, na nás normální lidi, nijak nedopadne a není se tedy na něj potřeba nijak zvlášť připravit.
Na co se naopak připravit musíme, je omezení státních výdajů. Na rovinu si přiznejme, že kovid rozhodl o důchodové reformě. Generace Z nedostane v podstatě nic. Současní důchodci si důchody udrží. A všichni mezi tím uvidí pokles reálných důchodů, který se bude prohlubovat s jejich mládím. Na to se připravit pořád lze a první krok je připustit si, že se to stane. Metod je mnoho a mají jedno společné, omezit se teď s cílem zajistit si klidné stáří. Jenže státní výdaje se budou omezovat i za tento rámec. Čeká nás každopádně spoluúčast ve zdravotnictví. Budeme platit více za léky na chronické nemoci a pravděpodobně dojde i na přímé regulační platby. Být zdravý bude více než kdy předtím finanční nutnost. Už Rajko Doleček nám říkal, že se nemáme přejídat a máme se začít hýbat. To dokáže fakt každý.
Vedle omezení výdajů státu nás čekají vyšší daně. Z některých ale dokážeme vlastní volbou utéct. Spotřební daně na tabák a alkohol platíme díky vlastnímu rozhodnutí. Nikdy nebyl lepší okamžik nechat kouření, než teď. Nečekejte na Nový rok a udělejte to hned. Pak je daň, ze které ale utéct neumíme. Tou je DPH. Její sazby půjdou určitě nahoru a není cesty jak se tomu bránit. Proto ji vlády milují. Druhým důvodem její obliby u vládních cifršpionů je fakt, že její výběr generuje velké částky. Z toho se legálně utéct nedá a nelegálně to nikdo normální neudělá. Stát si zkrátka z naší budoucí spotřeby mocně ukousne a nic s tím nejde dělat.
Vedle spotřeby si ale stát bude brousit zuby ještě na dvě další kategorie, kde s pomocí daňových poradců a plánování můžeme přece jenom lépe vzdorovat. Těmi kategoriemi jsou naše příjmy a náš majetek. Drtivá většina z nás jsou zaměstnanci. Tam je stát opět ve výhodě, protože určuje pravidla opravdu detailně. Personalisté ve firmách by měli už teď přemýšlet jakým způsobem zajistit, aby z firemního nákladu na zaměstnance co nejvíce peněz skutečně doteklo až k nim. Dobrým řešením je systém kafeterie personálních benefitů. Firmu to stojí pořád stejně a zaměstnanec si sám určí, jestli chce vaučry do fitka, nebo notebook. Bílé límečky jsou ve výhodě, protože jejich personalisté jsou v těchto otázkách zběhlí. Dělnické profese budou potřebovat externí pomoc, ideálně odborů a neziskovek. Samozřejmě že stát neporazíme, ale můžeme alespoň prohrát důstojněji.
Dalším bitevním polem jsou naše aktiva, náš majetek. Jeho zdanění je u nás historicky velmi nízké, což má své specifické důvody. Stát se bude snažit sociální ohledy zachovat, ale bude si chtít sáhnout na dodatečné finance. Bude to drbání pravou rukou za levým uchem a tam je naše šance. Stát nemůže efektivně zdanit všechny nemovitosti, protože spousta majitelů má sice aktiva (chalupa na Šumavě), ale nemá peněžní tok (malý plat, nebo důchod) a stát je nechce ožebračit. Nicméně bude hledat, kolik nemovitostí člověk vlastní a jak je využívá. Tady nás čeká klíčové rozhodnutí, zda nemovitost ponechat v majetku fyzické osoby, nebo vytvořit osobu právnickou. A když právnickou, tak jakou a na kolik jednotlivých nemovitostí. To jsou starosti, které lidé v historicky kapitalistických zemích řeší mnoho desetiletí, ale nám se zatím vyhýbaly.
Jenže přichází čas stříhání finanční vlny. Kdo chce zůstat daňová ovce, ten ať klidně svůj majetek neřeší. Všichni ostatní by už letos měli provést detailní inventuru všeho majetku, který má elektronickou stopu, typicky právě nemovitosti, ale i cenné papíry. To je sousto, na které se stát chystá. Výhoda státu je, že má v prosazování svých zájmů neomezené zdroje. Výhoda daňově odpovědného občana je v tom, že v rámci zákonných mantinelů dokáže kroky státu předvídat a reagovat rychleji. Takže na nic nečekejte a objednejte se na kafe ke svému daňovému poradci. Vaše děti vám bez pochyby budou vděčné.
(původně zveřejněno 10. 7. 2020 na webu Neovlivni.cz)