Plukovník Rudá Mamba (vicepremiér Jan Hamáček v červeném svetru pozn. Neo) ve Sněmovně prohlásil, že on žádný plán nemá, že plán má virus. Takový přístup si myslící lidská bytost ale dovolit nemůže. Je mým celoživotním přesvědčením, že výsledek jakéhokoliv projektu je vždy lepší, pokoušíme-li se jej řídit. Máme-li plán. Co neřídíte vy, řídí vás.
Jednoduché, že. Jaký je tedy můj investiční plán na 2020. Jaký očekávám ekonomický vývoj u nás a ve světě?
Jako první parametr si musíme nastavit vlastní očekávání. Co čekám od sebe a jak tomu přizpůsobím své chování? Golfovou terminologií říkám, že ve vztahu k sobě roku 2020 „dávám Mulligana“. Ne, neumím rok 2020 „zahrát“ znova, ale jeho finanční výsledek „nezapíšu“. Nebudu v této kategorii od sebe nic očekávat. Nebudu se stresovat tím, jestli hodnota mých investic jde nahoru nebo dolů a jestli splním za rok 2020 svůj investiční cíl. Je dost pravděpodobné, že po celý rok žádný významný nákup ani prodej neudělám. Nejsem lovec příležitostí, jsem dlouhodobý investor. Navíc, rozložení mého portfolia je na tuto situaci připraveno.
Je připraveno na následující scénář, který považuji ve svých úvahách za základní, nejvíce pravděpodobný. Jeho první rozměr je pochopitelně medicínský. Počítám s tím, že v současné době je práce na vakcíně a dalších možnostech řešení pandemie neuvěřitelně daleko. Dobře je to popsáno třeba na YouTube kanále Science Insider, v příspěvku „What Could Be The Fastest Way To End The Coronavirus Crisis?“.
Můj první předpoklad tedy zní, na nemoc Covid-19 najdeme řešení.
Můj druhý předpoklad zní, že rozvinutý svět je i tak z nejhoršího venku. Křivky se zplošťují ve všech relevantních zemích a za dva měsíce budeme mít epidemiologickou situaci pod kontrolou. Třetí předpoklad zní, že penězům se nic nestalo, peníze nejsou ani nakažené ani rozbité. Finanční systém funguje skvěle. Jeho jednotlivé části reagují rychleji a lépe, než v roce 2008/09. Poslední předpoklad je možná trochu nelichotivý, ale o to více pravdivý. Lidé mají paměť jako rybičky neonky, zhruba 8 vteřin. Samozřejmě přeháním, teoreticky mají lidé paměť delší, ale máme společnou vlastnost dát hrůzné zážitky „do krabice“ a jít životem dál. Psychiatr to umí vysvětlit, já to umím jenom využít.
Při splnění těchto předpokladů nás čeká nejkratší období útlumu ekonomické aktivity v dějinách. Je mimochodem zajímavé sledovat, že od Velké krize mají všechny další ekonomické problémy kratšího trvání. Tím, jak je světová ekonomika stále robustnější a finančníci a regulátoři mají stále více rozvázané ruce, je řešení moderních ekonomických problémů pokaždé kratší. My ale žádný ekonomický problém nemáme. My máme pouze „uhelné prázdniny“.
Proto nepoužívám slova jako recese a krize. Ano, nepochybně do nich krátkodobě spadneme, ale nebudou mít tradiční obsah. Co mám na mysli?
Když Franta Flinta vede tabulku střelců pralesní ligy a dva měsíce před koncem se mu přestane dařit, propadne se v tabulce o pět míst. Příští rok ho nebudou chtít a bude mít problém. Tomu se pak říká recese, nebo krize. Frantova schopnost se změnila, možná z něj bude dobrý masér, nebo kustod, ale to chce čas. Takže než se Franta dostane na nějaký slušný plat, bude to trvat. Krize trvá. Vyhrabat se z ní trvá. Musíte se naučit nové věci, musíte dělat spoustu věcí jinak. To ale není naše situace. Franta se pouze odstěhoval do Humpolce. Takže z naší tabulky střelců vypadl úplně. V naší tabulce střelců skončí na hrozném šestém místě. Ale v Humpolci pořád září a schopnost dávat branky ho neopustila.
Tohle je stav naší ekonomiky. Když se nehraje, nedáváme branky. Až se hrát začne, vrátíme se do normálu. Ten bude pochopitelně trochu jiný, šatny má Humpolec lepší, ale sprchy jsou tam horší a bufet tam není vůbec. Tak to bude s naší i světovou ekonomikou.
Nová situace někomu pomůže a někomu uškodí. Pomůže každému, kdo podporuje řešení, založená na informačních technologiích a virtuálním prostoru. Pomůže každému, kdo nabízí produkty a služby tak, že vyžadují minimální fyzickou interakci.
A koho poškodí? Poškodí všechna odvětví, která budou deregulována jako poslední a která pracují s modelem „velký obrat, malá marže“. To jsou pochopitelně především aerolinky, dovolenkové plavby, část hotelového byznysu a navazující turistická odvětví.
Svět bude připomínat deku ze záplat. Ohromující nekoordinace na úrovni G7, OECD, EU bude mít za následek, že se vytvoří nová centra úspěchu a neúspěchu. Nejen ekonomika, ale image zemí, jako je Itálie a Španělsko dostane ránu a naopak, Německo dále upevní svoji vůdčí roli v Evropě.
To jsou super zajímavé věci pro profesionální investory a ekonomicko-politické hračičky, tedy pro mne. Jak ale dopadne situace i na ty, kteří nemají plán?
Můj model říká, že už v letošním roce se některé akcie vrátí do svých maximálních hodnot. Ceny rezidenčních nemovitostí u nás porostou. Stagnovat a klesat budou ceny kancelářských budov a nákupních center globálně. Inflace u nás do konce roku problém nebude, pak začne zvolna stoupat k cca 5%. Úrokové sazby všude budou velmi nízké. Koruna bude slabá. Peněz bude dostatek.
To všechno bude zvyšovat nerovnost. Nerovnost mezi zeměmi a nerovnost uvnitř zemí. Kdo něco má, bude vítěz. Kdo nic nemá, propadne se ještě hlouběji. Šetřete a po prázdninách začněte investovat. Mám totiž plán, že toto není poslední problém, kterému v životě čelíme a chci, abyste z příštích trablů vyšli jako posílení a jako vítězové. Pěkné Velikonoce.
(původně zveřejněno 10. 4. 2020 na webu Neovlivni.cz)