TÝDEN PODLE VÁVRY: ŠŤASTNÝ NEŠŤASTNÝ MAJITEL DOMU

Dnešním dílem končí náš miniseriál o retailovém investování do rezidenčních nemovitostí. Už víme, že pořídit si vlastní nemovitost na bydlení není automaticky dobrý nápad a také víme, že překvapivě velký počet lidí na hypotéku prostě nedosáhne.


Co ale ti, kteří dosáhnou? Žijí v nirváně nebo v pekle? Co nám říkají statistiky? Jsou majitelé nemovitostí se svým rozhodnutím koupit si svůj vlastní dům nebo byt spokojeni? A jak se z jejich zkušeností může mladý člověk, který se chystá na svůj první krok na nemovitostním žebříku, poučit? Ať se díváte na statistiky z jakýchkoliv zemí, majitelé nemovitostí jsou ve většině se svým rozhodnutím spokojeni. Otázka je, co je příčina a co následek, ale každopádně rozhodnutí pořídit si vlastní bydlení hodnotí více než 75% majitelů pozitivně. Co jsou ale negativa, na kterých se statisticky významná část majitelů shodne? Jaká rizika novopečené majitele čekají?

Prvním problémem je fakt, že údržba každé nemovitosti stojí podstatně více, než si majitelé před koupí plánovali. To se týká zhruba 20% dotázaných a je to s převahou nejčastěji uváděný problém. Pokud se podíváme na specificky českou situaci, vidíme, že trh je výrazně segmentován. Obsahuje jak domácí kutily, kteří si možná svůj dům i postavili a ti problém nemají.

Na druhé straně spektra jsou ale nešikovní lidé jako já, kteří kvůli každé pitomosti musí někoho shánět. Nejde jenom o to, že je to drahé, ale je to také nervy drásající. Například pojezdové brány se kazí v podstatě pořád, bránařů je zjevně málo a tahat, původně elektrickou, bránu manuálně nebaví nikoho.

Druhý problém, který pociťuje zhruba deset procent lidí je fakt, že jejich dům je buď příliš malý nebo příliš velký. Tyto dvě skupiny jsou podobně velké a dohromady jich je tedy opět zhruba 20%. Nejde o to, že by lidé předem nevěděli, co chtějí, ale rozpočet je nutí do menších nemovitostí, než by jejich očekávanému životnímu stylu odpovídalo.

Typické 65 metrové 2 plus kk je skvělé pro mladý pár, ale dvě děti a navštěvující babička už trochu přebývají. Opačný problém jsme popisovali v minulém článku, když jsme říkali, že prodat velký zastaralý dům je v podstatě neekonomické. Nicméně, pokud v domě/bytě, původně určeném pro větší rodinu, zůstane žena sama, což zůstane, bude i tuto situaci muset nějak řešit a 10% lidí trápí už dnes.

Třetí problém, který majitelé uvádějí, je nevyhovující lokalita. To vadí do 10% majitelů a názorně to ukazuje, proč mám rád český termín „nemovitost“. Barák si prostě nemůžete vzít pod křídlo a odnést do vedlejší vesnice, když v průmyslové zóně u té vaší propukne výrobní peklo. Každý den vidíme v televizi, jak občané někde protestují proti obalovně, dálniční křižovatce, nové průmyslové zóně, prostě proti čemukoliv, co sice v územním plánu bylo, nicméně co nikdy neočekávali, že se skutečně zrealizuje. To jsou války na léta s nejasným výsledkem.

Všechny tyto faktory jsou pro vaše, finančně nejvýznamnější životní rozhodnutí, pořídit si rezidenční nemovitost, vysoce relevantní. Nemají vás odradit. Mají vás donutit k přemýšlení.

Zároveň je třeba brát v úvahu neplánované životní situace a proti těm pojistitelným se adekvátně zajistit. Pokud tohle všechno dokážete, je pro vás vlastnictví nemovitosti dobrá cesta. Stejně jako pro respondenty výzkumu Bank of America, ve kterém devět z deseti majitelů domů uvedlo, že vlastnit nemovitost je činí šťastnějšími, než když byli v nájmu. A na otázku, zda by se do nájmu chtěli vrátit, pak celých 83% rezolutně odpovědělo, že NE!


(původně zveřejněno 13. 3. 2020 na webu Neovlivni.cz)

Napište mi!