POMALÝ ŘIDIČ NEROVNÁ SE SLUŠNÝ ŘIDIČ

Slušný... takto lakonicky ohodnotili spoluhráči můj pětimetrový, velmi pomalý putt. Mimoděk připomněli hlavní paradox dnešního léta, kdy slovo »pomalý« získalo nové synonymum ve slově »slušný«. 

Alespoň to tak servírují média. Každý den čtu o »slušných« řidičích, kteří jezdí třicítkou před školou. Každý den čtu o »slušných« řidičích, kteří v obci nikdy nepřekročili padesátku. Každý den jsem na D1 svědkem toho, jak si »slušní« řidiči vychutnávají jízdu v předepsané stotřicetikilometrové rychlosti.  Co na tom, že třicítkou před školou jedou i v osm večer a v srpnu, kdy po škole není už ani nezdárný školák Brambůrek. Co na tom, že jedou padesátkou sice v obci, ale v místě, kde je čtyřproudová komunikace rozdělená svodidly a vysokým plotem, takže překonat vozovku by mohl snad jen Roman Šebrle. Co na tom, že stotřicítkář na dálnici, zřejmě pod vlivem cesty do Anglie, neopustí levý pruh.  Já vám řeknu, co na tom. Nic. Ať si řidiči, kteří chtějí jezdit pomalu, klidně pomalu jezdí. Jenom prosím, abychom vrátili slovům jejich význam, a hovořili o nich jako o řidičích pomalých, nikoli slušných. Řada z nich se totiž na silnici chová mimořádně neslušně. Tolik schválností, tolik neslušnosti, tolik neohleduplnosti, které s novelou silničního zákona naše silnice ovládly, už stojí za pozornost.  Za více než dvacet let, co po silnicích jezdím, a to vším možným, od trabantu až po ferrari, jsem tolik koncentrované neslušnosti nezažil. Pravda, odehrává se v pomalejším tempu. Dlouho jsem tomu nerozuměl, až mi vysvětlení nabídla kolegyně v práci.  Říkala, jak si její manžel pochvaluje nový silniční zákon, protože konečně může jezdit pomalu. Na mojí námitku, že to přece mohl i předtím, mi s odzbrojující upřímností odpověděla: »No jo, ale to nás předjížděli...« Slušný, ne?


(původně zveřejněno 19. 9. 2006 v Hospodářských novinách)

Napište mi!