Každý, kdo četl Poláčka nebo viděl Pelíšky, ví, že s dárky bývají problémy. Vědí to i moderní personalisté, a proto vymysleli systém »kafetérie«. V jeho rámci dávají z firemních benefitů zaměstnancům vybírat libovolné kombinace. Firmu to stojí stejné peníze, a zaměstnanci jsou spokojenější.
Tento systém mi připadá inspirativní v naší politické situaci a možná v situaci postmoderních demokracií obecně. Výsledky voleb za poslední desetiletí všude v ekonomicky vyspělém demokratickém světě ukazují, že společnost je rozdělena na dva přibližně stejně velké tábory, které se podstatně liší v názoru na uspořádání klíčových oblastí společenského života. Myšlenka, že všichni mají právo volby a hlas každého má stejnou váhu, je jistě v pořádku i dnes. Co však v pořádku není je vlastní »vypořádání« této ideje. Prostě to, že se hledá jedno řešení pro všechny, nemůže fungovat. Pokud nechceme po každých volbách dělit stát, nezbývá než zavést, po vzoru firemních benefitů, princip politické kafetérie. U voleb každý občan dostane průkazku, podle toho, jakou stranu volil, řekněme modrou, růžovou, červenou, zelenou a černou. Ať volby dopadnou jakkoliv, bude každý volič spokojen. Držitel modré průkazky bude platit rovné daně, školné a poplatky u doktora, do důchodu půjde, až si na něj naspoří. Držitel růžové bude mít levnější plenky a jeho děti půjdou do školy zadarmo, u doktora si sice počká, ale nebude nic doplácet. Držitel rudé legitimace odevzdá svůj movitý majetek do kádě na náměstí v Táboře, majitel černého průkazu bude jezdit po silnicích padesátkou pro jistotu vždy a všude a majitel průkazu zeleného - cyklista - vyfasuje, výměnou za fůru uhlí, sadu dlouhohořících eko-loučí. Snadné, při dnešních možnostech výpočetní techniky. Má to ovšem vadu. Řada občanů bude neukojena ve své touze organizovat život ostatním, následky své volby ponesou pouze oni. Zdá se proto, že myšlenka politické kafetérie u nás kořeny nezapustí. Místo toho se můžeme těšit na pokračování situace, kterou nám strany od voleb servírují. Ale i tím světové moderní dějiny obohatíme. Ten systém se bude dokonce i jmenovat podobně - politická kafilérie.
(původně zveřejněno 18. 7. 2006v Hospodářských novinách)