V odkazu českého génia Járy Cimrmana najdeme řadu inspirujících myšlenek. »Budoucnost patří aluminiu.« Tento epitaf si úspěšně přisvojila jistá ingolstadtská automobilka a těží z něj dodnes.
Za nejnosnější Cimrmanovu myšlenku považuji princip, že »moment očekávání se střídá s momentem zklamání«. Toto zjištění je leitmotivem novodobé české politiky. Politikové nás »zklamávají«. Částečně za to mohou sami. Někdy se opravdu chovají dětinsky, nečestně, nedospěle. Skutečný problém ale leží jinde - leží v očekáváních, jaká s politiky spojujeme. A zase si za to mohou částečně sami, když reklamní předvolební masáží nerealistická očekávání pomáhají vytvářet. Podobají se tak dalšímu vděčnému »veřejnému nepříteli«, bankám. Ty vám také v reklamách tvrdí, že pokud se stanete jejich klientem, bude svět růžový. Vy pak na pobočce zjistíte, že růžová je pouze halenka dámy za přepážkou. Vaše chyba, sliby se slibují, blázni se radují. Chybují ovšem i banky, protože taková reklama, plná rozjásaných šťastných lidí, je prostě špatná. Marketingové průzkumy zjistily, že klient nechce, aby jeho bankéř byl kamarádem. Klient chce, aby banka fungovala jako spolehlivý úřad. Jako volič chci od politiků přesně totéž - chci aby stát korektně administroval. Vím, že můj život se nestane růžovým proto, že se premiérem stane (nebo nestane) konkrétní člověk. Nicméně řada lidí v mém okolí to vidí jinak. Politik pro ně představuje někoho mezi Bohem a rockovou hvězdou. Ostatně Američané léta říkají, že politika je šoubyznys pro vizuálně neatraktivní jedince. Lidé by si zkrátka měli uvědomit, že (snad s výjimkou spoře oblečeného třicátníka s trnovou korunou) za nás nikdo jiný naše bolesti řešit nikdy nebude. A je celkem jedno, jestli je to poslanec nebo úvěrář.
(původně zveřejněno 29. 6. 2006 v Hospodářských novinách)