NEHONIT SE ZA MALÝM VÝSLEDKEM



Prý nám nejde vybírat daně. Alespoň to říkají někteří politikové. Argumentují stovkami miliard, které údajně někde v ekonomice putují, nepozorovány, anonymně, proplouvají bankovním systémem. Zločinci si pak za ně kupují opulentní sídla, jachty, letadla. Legrační historka pro pomalejší voliče. Jak je to ale doopravdy? Dá se říci, že problém je ve třech oblastech. První, málo diskutovaná je oblast účetnictví. Nakonec vlastní daň je pouhým výsledkem účetních operací. Moudrým opatřením v této oblasti by bylo uznat jako daňový náklad výdaje na občerstvení. Jasně, už dnes se mohu se spřátelenou hospodou domluvit, že mi pracovní obědy, což daňový náklad není, vyúčtuje jako pronájem salonku, což daňový náklad je, ale to přesně nechceme. Pokud umožníme daňové uznání těchto nákladů, přineseme restauracím nové tržby, které bude snadné zdanit jak DPH, tak daní z příjmu. Druhou oblastí je vlastní výše a struktura daňových sazeb. U nás daně vysoké nejsou. Ani ve srovnání se světem, ani ve srovnání s naší historií. Máme však rezervy v tom, jak k výběru daní přistupujeme. Někde to – kvůli pár korunám – přeháníme, jinde necháváme miliardy bez povšimnutí. Příkladem honění se za malým výsledkem jsou živnostníci ve službách – taxikáři, stánkaři, majitelé mikrohospod. Ti všichni jsou ekonomickými subjekty, jež ekonomika a společnost potřebují, ale které jsou daňově zanedbatelné. Vmnoha zemích jsou trvale daňově ve ztrátě, nicméně berňáky je nemohou ignorovat, pakliže jim to neumožní zákon. Já bych je vedením účetnictví vůbec nemučil a daň bych stanovil formou poplatku. Chceš taxikařit, O. K., licence stojí 20 tisíc ročně a čau. Chceš mít hospodu na vsi, O. K., zaplať pět tisíc ročně a vesele podnikej. Berňák se o takové subjekty vůbec nemá zajímat. Opakem jsou nadnárodní korporace. Ty jsou kvůli své globální povaze vždy v pokušení své zisky přelévat. Pro jejich daňovou obsluhu je nutné zřídit speciální tým z auditorů a právníků, který jim bude důstojným soupeřem. Nejde o to, tyto firmy šikanovat, ale o to, zaměřit síly státu tam, kde potenciální daňové výnosy skutečně jsou. Pravda, možná tam nejsou politické body, protože výběr daní ve skutečnosti nikoho nezajímá, kdežto šidící taxikář se u nás běžně dostane do hlavních zpráv veřejnoprávních médií. Poslední doménou jsou technická opatření. Tady dostanou státy brzo do ruky účinný nástroj. Sledování zboží zatíženého vysokou spotřební daní je složité, nicméně tam velké úniky skutečně jsou. Pohyb zboží a jeho identifikace jsou klíčem k úspěchu. To umožní technologie, jež můžeme souhrnně označit nálepkou internet věcí a které i u nás berou za kliku. Tak snad si toho v Letenské ulici všimnou.


(původně zveřejněno 31. 5. 2016 v Hospodářských novinách)

Napište mi!