Dneska by to šlo… Pamětníci znají anekdotu, která se vztahovala k odsunu sovětských vojsk a která mimochodem obsahovala jedno z paradigmat obchodního světa, tedy časové hledisko, respektive zasazení obchodního děje do konkrétního bodu časové osy.
Guru lesklých předmětů s polovodičovým obsahem Steve Jobs před časem konstatoval, že řada funkcí, kterými nás dnes jeho výrobky obšťastňují, byla v jeho hlavě již před deseti lety, nicméně teprve současný stav technologie jejich nasazení umožnil. Snad nic neilustruje tento problém lépe než internet a jeho nasazení v byznysových aplikacích. Před nějakými patnácti lety pobíhali po světě poradci, kteří managementům firem vysvětlovali, že pokud jejich firma bude mít internet, její hodnota vzroste. Neříkali, k čemu by onen internet měl sloužit či jak by měl hmatatelně přispívat k bottom line. Prostě mantra byla, musíte mít internet. Dnes víme, že valuací firem tato manažerská bižuterie nijak nepohnula, nicméně na hřbetě firemních IT rozpočtů pár zajímavých řešení do implementačního cíle doklopýtalo. To pomohlo celou myšlenku internetu prodat obyčejným lidem, a následkem toho se dnes, po mnoha a mnoha letech, můžeme o byznysovém využití internetu opravdu bavit. Největší skok je ale teprve před námi, respektive jej právě zažíváme. Tím skutečným hybatelem je mobilní internet. Teprve přesunutí internetu ze stolu, většinou pracovního, do dlaně klienta představuje onu změnu, která z internetu dělá skutečný obchodní nástroj. Uvědomují si to zejména poskytovatelé komoditně zaměřených služeb. Možnost komoditu neboli nijak neodlišitelnou službu či produkt, které na bázi „já také“ nabízí řada poskytovatelů, diferencovat tím, že nabízím její ovládání v módu 24 × 7, a ještě navíc z dlaně klienta, ať už je klient kdekoliv, skutečně roli hraje. Dobrým příkladem úspěšného zvládnutí tohoto problému jsou některé aerolinky, které nabízejí svým klientům vedle on-line přístupu ke všem informacím o letech mobilní internet také jako transakční platformu. To, že na jejich palubách můžete za pár korun v deseti kilometrech používat fakt rychlé Wi-Fi, je pouze logickým kamínkem v dokonalé mozaice toho, jak dobře tyto firmy internetem vládnou. Kromě tohoto triviálního zjištění celá situace nabízí jedno téma k pousmání a jeden důvod k naději. Pousmání se nelze ubránit, porovnáme-li kulturní odlišnosti internetu napříč různými ekonomikami. Americké weby středních firem, měst a obcí a podobných subjektů jsou opravdu primitivní, vypadají jako naše z minulého století. Jasně, má to důvod, nic totiž nevydělávají. Zato weby třeba již zmiňovaných aerolinek ukazují jasně cestu vpřed. Ne proto, že jsou hezké, ale proto, že dodávají klientovi přidanou hodnotu. Weby evropské jsou většinou hezké, ale jsou to vlastně pouze vývěsky. Trochu jako by pořád tyto firmy věřily oněm konzultantům, že je třeba mít internet (i když nevíme na co a proč). Důvodem k naději pak jistě je fakt, že tato nově vzniklá část ekonomiky, tedy mobilní datové služby se skutečnou přidanou hodnotou, bude obtížně cestovat do center sdílených služeb v Indii.
(původně zveřejněno 15. 9. 2011 v Hospodářských novinách)
Comments