KALOUSKOVY DLUHOPISY OBČANŮM? SPRÁVNÝ KROK VE SPRÁVNOU DOBU

Kapitálový trh a s ním spojené transakce a instituce představují ve světě firemních financí nejvyšší patro, jakousi třešničku na dortu. Optikou posledních pár let se může zdát, že spíše než třešničkou je kapitálový trh Rulíkem Zlomocným. 

Jeho image rozhodně utrpěla drastický zásah a dnes asi není mnoho nadějných studentů středních škol, kteří by snili o kariéře harcovníka kapitálových trhů. V našich podmínkách je to pak rána zdaleka ne první.  Některé projevy privatizace z počátku devadesátých let odstrašily celou jednu generaci drobných investorů a trvalo snad deset let, než slovo „fond“ přestalo být v Česku nadávkou. Stejně tak pozdější snahy o kultivaci našeho kapitálového trhu, provázené vznikem Komise pro cenné papíry, byly z mnoha důvodů spíše rozpačité. Paralelně s těmito jevy se ekonomové dohadovali, zda vůbec ekonomika našeho typu kapitálový trh potřebuje. A když ano, tak jaký.  I tyto debaty časem v podstatě vyšuměly do vytracena, neboť chybělo to podstatné, co ke vzniku jakéhokoliv trhu vede, a sice potřeba pro setkávání nabídky a poptávky. A jak drobní investoři časem oželeli svá fondová portfolia, tak také ustaly seriozní debaty na téma kapitálového trhu v našich podmínkách.  Jeho roli do značné míry převzaly komerční banky a další specializované finanční butiky. Nyní se nám – zadními vrátky – kapitálový trh pomalu vrací.  Ta vrátka se jmenují reforma penzí. Jakýkoliv systém, který není založen na průběžném financování, potřebuje fungující kapitálový trh. Nikde není řečeno, že tento trh musí být nutně trhem domácím, ale vyvážet v našich podmínkách kapitál je opravdu ekonomický nesmysl.   Ví to i ministr Kalousek – a jeho aktuální iniciativa, kdy chce umožnit nákup státních dluhopisů běžným občanům, je přesně tím správným krokem ve správnou dobu, jenž může resuscitaci našeho kapitálového trhu výrazně pomoci. Kritika tohoto projektu je pak ryze účelovou obranou stávajících zájmů existujících hráčů.  Samozřejmě, současný stav, kdy je drobný střádal odsouzen k „termíňákům“ u komerčních bank a ten s dobrodružnější povahou pak u kampeliček všem vyhovuje. Všem pochopitelně vyhovuje i situace, kdy na emise státních dluhopisů zahraničním institucionálním investorům existuje efektivní monopol.  To, že do tohoto svého hájemství existující hráči vpustí (i když zatím jen v marginálním objemu) svěží vítr, je slušná cena za pokus o vzkříšení domácího kapitálového trhu.


(původně zveřejněno 17. 12. 2010 v Hospodářských novinách)

Napište mi!