Za totality koloval vtip o tom, jak odcházející ředitel zanechá svému nástupci tři dopisy. Ten po čase otevře první dopis - všechno sveď na mě. Za delší dobu otevře druhý - udělej reorganizaci. Nakonec otevře poslední - napiš tři dopisy. Jaké tři dopisy zanechal starý rok roku novému?
První je určen našim finančním a průmyslovým oligarchům a zní takto: založ KBB. Ne, není tím myšleno béčko Komerční banky, ale zcela nová banka Kellner, Babiš, Bakala. Je evidentní, že peníze jsou krví ekonomiky, a je evidentní, že struktura našeho bankovního sektoru je systémově nesmírně riskantní. Jsme doslova rukojmím zahraničních centrál bankovních domů, které mají u nás v rukou drtivý podíl bankovních aktiv. K tomu je potřeba připočíst vysokou závislost našich ekonomických subjektů na bankovním financování danou neexistencí kapitálového trhu.
Poměry jsou dále vyhroceny politickým rozměrem celé situace, kdy zahraniční bankovní centrály neoddělitelně patří do politického systému svých mateřských zemí a jsou jím přímo ovlivňovány. Nad tím vším se tiše vznáší zlověstný přízrak Evropské unie, která má, coby perverzní vtělení arciúředníka, ve své DNA naprogramováno regulovat vše, „dokud se to ještě hýbe“. O mnoho lépe se takové útoky zvládají v situaci, kdy politická reprezentace je podporována místní bankovní elitou a hovoří obě stejným jazykem.
Naše ekonomika měla zatím relativní štěstí. Šokové vlny způsobené křečí bankovních domů, podnikajících u nás, byly zatím spíše izolované a asynchronní. To se však může snadno změnit a credit crunch by byl v současné situaci přesně posledním hřebíkem do rakve naší polomrtvé ekonomiky.
Potřebujeme banku, velkou banku, která je v rukou domácího kapitálu. Vlastněna státem u nás být opravdu nemůže. A proto tedy dopis první - oligarchové, spojte se!
Hned druhý dopis ale vládě určen je a zní: vyveďte z ceny elektrické energie příspěvek na obnovitelné zdroje. Dopad do ekonomiky je okamžitý, zřejmý a spravedlivý. Nechci zde polemizovat s celou „zelenou“ koncepcí ekonomiky ani připomínat, kdo a kdy ji do našeho systému vpašoval, ale myšlenka, že zdražováním elektrické energie docílíme jejích úspor, protože ekonomické subjekty budou hledat energeticky úsporné technologie, je v globální konkurenci zjevný nesmysl.
Naše ekonomika, zatížena evropským pojetím sociálního státu, je v globální konkurenci znevýhodňována dostatečně a žádné další klacky v podobě dodatečných zdanění vstupů opravdu nepotřebuje. Příspěvek není samozřejmě nutné kompenzovat v rámci kalendářního roku přímo prostřednictvím státního rozpočtu. Kapitálové trhy umožňují - a v tuto konkrétní chvíli po něm přímo volají - rozložení v dlouhém horizontu. Toto řešení navíc nepředstavuje legislativní problém, neboť nemusí mít podobu zákona a je implementovatelné obratem. Proto dopis druhý - vládo, rozsviť!
A komu je určen dopis třetí? Je určen nám všem, občanům této země, a zní: Hlavu vzhůru! Jasně, není u nás, stejně jako kdekoliv jinde na planetě, všechno v úplném pořádku, ale na rozdíl od totality, zmiňované v úvodu, je naše každodenní realita dílem pouze a výlučně naším. Občanů tohoto státu. Žádná cizí velmoc nám nic nediktuje, žádná státostrana neřídí naše osudy a životy, naše policie opravdu většinou pomáhá a chrání. Teď si dokonce sami zvolíme svého prezidenta. Možná to nebude Superman ani pan Dokonalý. Ale bude to člověk, kterého jsme si sami vybrali, protože jsme tak chtěli. Proto dopis třetí - lidi běžte k volbám, někomu to hoďte a mějte se rádi!
(původně zveřejněno 21. 1. 2013 v Hospodářských novinách)