Martin Bursík má krásný dům. To je jistě v pořádku. Chceme kapitalismus, chceme bohaté lidi. Martin Bursík má ale i problém, neboť na řadu otázek, které se jeho domu bezprostředně týkají, reaguje poněkud vyhýbavě.
Vůbec nechci hodnotit, zda restituce jeho majetku provázely problémy, nebo zda se s pochopitelným zájmem médií vyrovnává korektně. Chci se pouze zastavit u jeho hypotézy, že za »kampaní« vůči jeho osobě stojí ODS.
EMOCE PROTI ROZUMU
Chápu, že si ze svého působení v pražském zastupitelstvu nese řadu osobních animozit. Chápu, že se mu mohou prohlášení představitelů ODS týkající se jeho kauzy jevit jako ne »přátelská«. Co však nechápu je, že neumí počítat.
Kdyby totiž počítat uměl, věděl by, že například podle několika výzkumů z poslední doby jsou zelení pro Občanské demokraty naprosto nepostradatelní.
Podle těchto výzkumů by ODS, KDU a zelení vytvořili pohodlnou většinu s celkem 111 hlasy. Koalice ČSSD, KDU a zelení by pak disponovala pouze 99 hlasy, což znamená, že by alespoň bez tolerance KSČM sněmovnou neprošla, a to zelení nechtějí.
A co se stane, pokud se zelení do sněmovny nedostanou? Podle voličských preferencí by pak volby skončily skutečným patem 100:100.
Myslím, že v ODS počítat umějí celkem slušně a že svého budoucího koaličního partnera rozhodně nechtějí, ve vlastním zájmu, likvidovat.
UBLÍŽENÍ BLONDÝNI
Stalo se u nás zvykem, že my obyčejní lidé nadáváme na politiky. Stejným zvykem je, že politikové nadávají na média. Mohou si dokonce stěžovat různým radám a tvářit se dotčeně při jakékoliv otázce »na tělo«. Jeden usměvavý blonďák to už zkusil. Jak dopadl, víme všichni.
(původně zveřejněno 19. 4. 2006 v Hospodářských novinách)