»Už nebudem nahý,« rozhodl ve zralém věku Richard Müller, neboť se zřejmě domnívá, že nahota a pop nejdou dohromady. To je otázka, protože například Vítkovo Kvarteto se na svých koncertech, bez většího dopadu na svoji uměleckou dráhu, svléká do naha již nějakých pětadvacet let.
Jo, časy se mění. Co se však nemění, je fungování přírodních zákonů, mezi které můžeme klidně počítat i zákony ekonomické. Tak jako gravitaci nelze ovládat rozhodnutími vědců, tak se ekonomické zákony vzpírají rozhodnutím politiků, přičemž se navíc (ty zákony) chovají mimořádně lstivě a zlomyslně. Na chvíli se jakoby podvolí, aby v zápětí vyhřezly se vší parádou. Důkazů této pravdy najdeme celou řadu. Když se radní v kalifornské Santa Monice rozhodli regulovat nájemné, chvíli to fungovalo. Bohužel, po čase se zjistilo, že ekonomie opět vyhrála, neboť majitelé nedosahovali přiměřených zisků, do nemovitostí neinvestovali, a z druhdy elegantního sídla se stal slum. Stejného výsledku dosáhli regulátoři omezením cen energií tamtéž. Za regulovanou cenu nabídka klesala tak dlouho, až se zhroutila docela, majíc za následek energetickou krizi, za jakou by se nemusely stydět ani obskurní země třetího světa. Z dnešní perspektivy se tyto historky každému nutně jeví jako naivní, protože známe začátek, průběh i konec. Ekonomové však mají tu výhodu, že jsouce obeznámeni s fungováním ekonomických zákonů, jsou schopni dohlédnout konce různých opatření už ve fázi jejich návrhu. Mohou se mýlit, mohou být nepřesní a jejich prognózy se nám nemusí hodit do krámu. Tak je tomu i dnes, kdy se, jakoby mimoděk, bez jakékoliv skutečné diskuse a téměř neviditelně, připravuje mimořádně rozsáhlá změna v systému našeho zdravotnictví. Všichni ekonomové vědí, jaké následky bude každé opatření mít, dovedou spočítat dopad na jednotlivé skupiny účastníků a dovedou upozornit na úzká hrdla celé transakce. Problém je, že se jich nikdo neptá. Celá transakce se děje jako jeden z podprojektů volební kampaně ČSSD a postrádá pevnou oporu v ekonomickém myšlení. Nicméně, ekonomické myšlení, pokud jsme se rozhodli žít v kapitalismu, je ten nejlepší maják. Kdo ho nemá, musí nutně ztroskotat, a navíc, rozbouřeným oceánem globální ekonomiky pluje myšlenkově nahý. Pokud to sepnulo popovému podkarpatskému králi, bylo by fajn, aby docvaklo i ostatním.
(původně zveřejněno 1. 2. 2006 v Hospodářských novinách)