Co je podle vás absurdní? Tuhle otázku pokládá Terazky Kefalínovi a my všichni víme, že Kefalínovi se tehdy zdála absurdní vojna v naší lidově demokratické armádě. Časy se mění, a tak největší absurditou našich dní je bezesporu takzvaná reforma veřejných peněz. Obsahuje totiž tolik paradoxů, že by je nevymyslel ani major Terazky.
Vláda už půl roku v podstatě nevládne a svou nečinnost vysvětluje tu prezidentskými volbami, tu přípravou referenda o EU a nejnověji také zaneprázdněním při přípravě takzvané reformy. Slovo takzvané je ve vztahu ke snahám vlády opravdu na místě. Všichni nezávislí pozorovatelé se shodují, že snaha vlády je zcela nedostatečná, a to jak v objemu, tak ve struktuře změn. Připomeňme, že poslední Klausova vláda schválila větší objem škrtů za dva večery a tyto změny také úspěšně provedla. Nemá smysl co do rychlosti srovnávat hemžení současné vlády, která již několik měsíců plní takzvanou reformou stránky novin, s postupem vlády Klausovy. Podívejme se spíše na to, co nám to naše současná vláda vlastně nadělila.
Deklarovaným cílem takzvané reformy je postupné vyrovnávání rozpočtů. To znamená, že všechna opatření by měla přinést více peněz státní kase. Zároveň by měla působit prorůstově, tak aby výběr daní byl možný i v budoucnu. Omezení výše daňově uznatelných nákladů při pořízení firemního auta neplní žádný z těchto cílů. Pokud tento nesmysl opravdu vstoupí do praxe, bude to znamenat pouze ztrátu státních příjmů. Firmy při pořízení devítisettisícového auta namísto řekněme dvoumilionového zaplatí státu o dvě stě čtyřicet dva tisíce méně na DPH. Stát ani firmy to určitě nezabije, vozů této kategorie se prodá asi deset tisíc ročně, ale i tak bude výpadek na DPH čítat více než dvě miliardy korun ročně!
Naše současná vláda tak mimoděk připomíná naše předlistopadové vlády, které řešily nedostatek počítačů na našem trhu tak, že povolily jejich bezcelní dovoz, ale pouze do velikosti operační paměti 512 kB. Komunisty naštěstí spasila změna režimu, protože jinak by dneska tímto testem neprošla ani složitější mikrovlnka. Jaké ponaučení můžeme z této minikauzy získat?
Zaprvé by nebylo špatné, kdyby ve vládním týmu byl někdo, pro koho by "ekonomie" nebyla sprosté slovo.
Za druhé můžeme našim socialistům odškrtnout jeden splněný volební slib, který tak libě zněl tradičně závistivým Čecháčkům: "Když neumíme zařídit, aby všichni byli bohatí, zajistíme alespoň, aby všichni byli chudí."
(původně zveřejněno 19. 7. 2003 v Mladé frontě DNES)