TÝDEN PODLE VÁVRY: WHAT GOES UP (MUST COME DOWN)

Investoři mají spoustu průpovídek. Jsou často vtipné a často se připisují Warrenu Buffettovi. Naše dnešní hláška je ale starší. Tento běžný idiom má svůj původ někde před více než dvěma sty let a tehdy referoval k fenoménu gravitace. Co vyhodíte do vzduchu, spadne dolů. Dnes je používán obyčejnými smrtelníky jako upozornění, že dobré časy netrvají věčně a v podobném smyslu ho používají investoři. Jo, a taky je to skvělá písnička (boomer alert), kterou v sedmdesátkách boural hitparády Tyrone Davis. Já bych si ale smysl téhle průpovídky chtěl ještě trochu ohnout. Chtěl bych říct, že to, že něco jde nahoru a pak zase dolů samo o sobě nic neznamená. Klíčový je kontext, který často nesprávně předpokládáme. O tom je i naše dnešní ekonomická situace.

Média přinesla řadu znepokojivých statistik o poklesu kde čeho. Začala to zaměstnanost v USA, která propadla na úroveň, kterou historie zatím nikdy nezaznamenala. Následovaly prodejní čísla za jednotlivé firmy, která padala jak lidé v ulicích Wu-chanu. Ve snaze najít co nejvíce senzačních poklesů média přinášela neuvěřitelné statistiky, které nikoho dříve nezajímaly. Tak jsme se dozvěděli, jak moc například poklesl počet letů nad Evropou, a že největší aerolinka je dnes vlastně DHL. No a konečně jsme se prokousali k agregátním číslům o poklesu HDP. Česká ekonomika klesla za první čtvrtletí roku 2020 o 3,6 procenta, meziročně potom o 2,2 procenta. Tak a je to venku… Co to ale znamená? Je to strašná zpráva, nebo ne? A co máme dělat?

Dobrá zpráva to pochopitelně není, ale co jiného čekat, že. Když má Auto Louda zavřeno, tak si nemůžete toho Kodiaka koupit, kdybyste se na hlavu stavěli. Oni by vám ho rádi prodali, vy byste si ho rádi koupili, ale nejde to. Tak „paní na staťáku“ nemůže udělat v daném dni, měsíci a kvartále čárku za prodej auta, protože se prostě fakt neprodalo. Nic víc se zatím nestalo. Auto je vyrobené, stojí v šourůmu a vy si ho, až budete moci vylézt z karantény, prostě půjdete koupit. Nebude hned ani levnější, ani dražší. Pokud ho financujete, nebude ani financování hned dražší, nebo levnější.

Zatím se neděje nic. Tohle je klíčový bod této úvahy. Normálně ve svých článcích nepodtrhávám, ale tady bych to skoro udělal. Nikdy nesmíme zapomenout na to, že sám Covid-19 ekonomice nic moc neudělal. Přišel v nejvhodnější okamžik z pohledu sezony a sám o sobě znamenal pouze skokové snížení nabídky. Jako když ČEZ odstaví Dukovany. Samozřejmě, že ta nevyrobená energie se projeví v jeho tržbách za dané období, ale až zase naběhnou, nic se neděje. Tohle je klíčová myšlenka.

Stejně jako ty odstavené Dukovany, i odstavená ekonomika má ale pořád náklady. Nemá žádné tržby, ale má pořád náklady. Jediným a triviálně jednoduchým úkolem #VládyKopýtek tak bylo dodat firmám peníze na pokrytí těchto nákladů. Každý podnikatelský subjekt měl  mít – za týden po vypuknutí karantény – předschválený kontokorent ve výši dvouměsíčního obratu, zaručený státem. U své komerční banky, zaručený státem, za tržní úrokovou sazbu.

Firmy, které Covid-19 nijak nezasáhl, by ho pochopitelně vůbec nečerpaly. Jsou vůbec takové? No samozřejmě, celá ICT branže jede bez problémů a vlastně ze situace těží. Firmy, které výpadek tržeb zasáhl, by díky tomuto jednoduchému opatření do jedné přežily. Přežily by bez problémů do dneška, kdy by už bylo jasněji, co má a co nemá střednědobou šanci na přežití. I z nich by velká většina nakonec v nějaké podobě přežila a vládní kontokorent by vrátila. Pouze malá část podniků, která by takovou vládní pomoc čerpala, by ji nevrátila, protože v pokovidové době budou nuceny podnikat jinak nebo vůbec.

Tak a teď, kolik by to celé stálo? To přece víme. Ekonomika je hra s nulovým součtem, takže pokud víme, že HDP za kvartál se rovná cca 1.500 miliard, necelá 4 procenta jsou úplně zanedbatelných 60 miliard. Ano, přátelé. Stačilo ekonomice darovat v prvním kvartále 60 miliard. I kdybychom tenhle monetární doping jeli půl roku, pořád se bavíme o částce v řádu 100 miliard plus. To jsou makroekonomické drobné.

Dalším kouzlem tohoto opatření by bylo, že stát a jeho orgány by fungovaly jako obvykle. Tedy detailně by monitorovaly ekonomickou aktivitu subjektů. Měly by o všem každodenní přehled a mohly by vládě podávat detailní informace o stavu ekonomiky. Ta by na oplátku mohla jemně svůj přístup ladit a modifikovat vůči určitým vybraným subjektům, kterým „one size fits all“ přístup nestačí. Smart Wings nebo Flix Bus operátor.

Jenže to se nestalo. Místo toho jsme jako o závod zaváděli jednotlivá dílčí, chaotická opatření, způsobem, který korupci přímo nahrával. Je stoprocentně jasné, že s příjemci úvěru v programu COVID I se v bance čachrovalo a je jasné, že žádosti nebyly uspokojeny podle pořadí přijetí, ale podle „strejčka“. A tak to bude pokračovat. Místo jasné chirurgicky přesné ekonomické léčby se budeme potácet mezi tisíci protichůdných ekonomických opatření. Ale my si jako vždycky zase sami pomůžeme. Útěchou nám může být ono What Goes Up (Must Come Down), podle kterého jednoho dne skončí i #VládaKopýtek. (původně zveřejněno 12. 6. 2020 na webu Neovlivni.cz)

Napište mi!