TÝDEN PODLE VÁVRY: POHÁDKA O INVESTICÍCH

O generálech se říká, že se vždy chystají na minulou válku. Míní se tím fakt, že příprava na válku novou skutečně spočívá, mimo jiné, v detailním rozboru válek minulých. Ale ona to špatná metoda není. Generálové, stejně jako ekonomové, nemají laboratoře a nemohou své nápady testovat v realitě. Proto je detailní analýza minulých dějů, ať už na poli skutečně válečném, nebo ekonomickém, jedním z mála standardizovaných nástrojů přípravy na výzvy budoucnosti. Poslední ekonomickou válku si ekonomové pamatují dobře. Je precizně zadokumentovaná a má smysl se podívat, jestli nabízí pro naši dnešní situaci nějaké návody.

Před závorku bych chtěl vytknout, že se nebudeme zabývat průběhem minulé války v českých podmínkách. V tomto článku nechci hodnotit, co udělal dobře nebo špatně Kalousek, nebo kdokoliv jiný. To je politika a my se chceme věcně zamyslet nad technickým problémem a najít řešení, která nám mohou pomoci z naší současné šlamastiky. Druhé omezení dnešního článku je v tom, že se nebudeme zabývat monetární politikou, tedy tím, co dělají centrální banky. To je samostatné téma a centrální banky co dělat celkem vědí, včetně té naší. Co ale mají dělat vlády, respektive ta naše?

Ekonomové mají pro kroky vlád v této situaci nálepku „fiskální stimulus“. Česky to znamená lití peněz do ekonomiky. Toho lze docílit v zásadě dvěma způsoby. Buď ekonomickým subjektům skutečně dodáváme nové peníze, nebo jim necháváme ty, které bychom od nich normálně inkasovali. Aby ekonomický stimulus fungoval a nenadělal více škody než užitku, musí být včasný, cílený a dočasný. Je jasné, že bude znamenat zvýšení dluhu. V minulé krizi znamenal tehdejší stimulus zvýšení zadlužení mnoha zemí od cca 75% HDP k úrovni 100% HDP. Vládní slib 1200 miliard, který stoprocentně nebude dodržen, je jak v tomto ohledu, tak ve srovnání se současnými stimuly okolních zemí, spíše malý. Jako sláma z bot z toho čouhá „když nevím co dělat, nebudu raději dělat nic moc“. I když jsem v úvodu slíbil, že se nebudu vrtat v českém fiskálním stimulu z let 2008-2010, platilo pro něj stejné heslo. Krize v téhle zemi bohužel neumíme. Je to škoda, protože zdroje tu tentokrát opravdu jsou. Naše současné zadlužení, pokud k němu připočteme onen proklamovaný bilion navíc, by vůči HDP stále zůstalo v bezpečném pásmu. Je to o to větší škoda, že existuje konsenzus, že globální stimulus v minulé krizi zafungoval a že světovou ekonomiku nastartoval k růstu už v roce 2010.

Co to ale ten stimulus vlastně je? Co přesně vlády v minulé krizi udělaly? Všechny kombinovaly pět základních metod: Opaření k podpoře zaměstnanosti, daňové škrty, přímé platby potřebným, investice do infrastruktury a dodatečné stimuly agregátní poptávky.

Tak a teď. Co jste na toto téma od naší vlády slyšeli vy? Já slyším ze Strakovky i z Hradu, že se z krize proinvestujeme. To je absolutní ekonomická hámotina. Je to hanebná lež a evidentní ekonomický nesmysl. Jako první kritérium úspěšného ekonomického stimulu jsme si před chvílí uvedli, že musí být včasný. Když se podíváme na množinu civilizovaných zemí a jejich reakci na minulou krizi, tak šest poslalo peníze do své ekonomiky do měsíce, dalších 15 do dvou a dalších 14 do tří měsíců.

Jenže my jsme už tři měsíce od vypuknutí problému. A světoví hráči také dávno zareagovali. Jenom Spojené státy už do ekonomiky nalily více, než celá OECD do svých ekonomik za celé krize minulé. Oni vědí, že čas jsou peníze. Oni vědí, že ty tři triliony dolarů mají smysl pouze tehdy, když přijdou včas. Myslí si tady někdo, že u nás umíme rychle připravovat stavby? Myslí si tady někdo, že u nás umíme rychle soutěžit stavební zakázky? Nemyslí. Jenom se bojíme říct, že o žádné proinvestování nejde a nepůjde. Jediná země na světě, která se z minulé krize proinvestovala, byla Indie. V sousedním Německu byly investice příjemcem pouze deseti procent celkového stimulu, stejně jako v Itálii, Japonsku a USA. Nechápu vládní politiky, proč v této otázce tak plkají a nechápu média, proč u toho souhlasně pobrukují.

Situace je o to bizarnější, že i naše vláda dobrá opatření v mimo investičních oblastech dělá. Zejména opatření na trhu práce, celkem smysl dávají, stejně jako některá opatření daňová. Kde vláda katastroficky selhává, je podpora likvidity v podnikatelském sektoru. Jediné, co smysl dávalo, byl COVID I a ten se pokoutným způsobem rozdal mezi kamarády. Všechno ostatní je úplný nesmysl, když vláda nekryje komerčním bankám riziko, které sama vyvolala a bude v poklidu přihlížet řetězovým problémům celých odvětví a regionů. Asi to pak doplatí novým chudým přes dávky. Taky metoda.

Suma sumárum lze tedy na téma fiskálního stimulu v Česku 2020 říci asi toto. Příliš málo, příliš pozdě. Navíc, zahaleno do zcela nepochopitelného hávu plků o investování. Já fakt nechci nikoho kritizovat za každou cenu, fakt nemám vůbec žádnou radost z toho, že nám vládne Vláda Kopýtek. Ale proč s námi nemluví na rovinu? Z těch 1200 miliard budou dodatečné investice tvořit kolem deseti procent. Celý zbytek bude tvořit kombinace shora popsaných nástrojů. Je to tak úplně v pořádku, i když to Márovi v průzkumech vychází jinak. Lidé nechtějí Euro, tak budeme mít Korunu. Lidé rádi slyší slovo „investice“, tak jim na spaní tu investiční pohádku zase převyprávíme. Dobrou noc milé děti… (původně zveřejněno 26. 6. 2020 na webu Neovlivni.cz)

Napište mi!