Dneska je mi tak smutno, na prsou mě tlačí. Jsem v deprézi.
Tohle je kupodivu poměrně přesný popis současného stavu naší ekonomiky. Rudolf Hrušínský, ve filmu Slavnosti Sněženek, takhle vysvětloval, proč nutně musí do hospody. My bohužel tuhle možnost dlouho neměli a v tomto článku si vysvětlíme, proč je to problém a proč nás abstinence, z jara tohoto roku, může všechny přijít draho.
Může, ale nemusí. Záleží to na #VláděKopýtek. A protože ta zatím originálními nápady na záchranu naší země úplně nesrší, ale kopírování nápadů opozice jí jde skvěle, pojďme jim tedy řešení alespoň podstrčit bez nároku na „autorský honorář“. Nakonec, kopírování je nejpřirozenější forma obdivu.
Jsme v depresi. To je stav, kdy ekonomika prudce propadla. Tak prudce, že současná hodnota jakéhokoliv makroekonomického údaje budí senzaci. Jenže kromě té senzace už v takovém údaji žádná další informace není. To je velmi zrádná situace. Laikové, mezi které pochopitelně řadíme i běžná média, tohle bohužel nechápou a z extrémních hodnot oněch ukazatelů vyvozují extrémní závěry. Ty jsou z definice špatné, protože samotná hodnota ukazatele nemá kontext, který mívá v „normálních“ dobách.
Myslím, že to byl Stephen Leacock, který si z tohoto jevu dělal legraci, když „tvrdil“, že v akademickém světě vzrůstá počet laboratorních vzorků nadledvinek takovým tempem, že jejich celková hmotnost brzo povede ke zhroucení zemské kůry. Ano, pokud bude HDP stejným tempem klesat a nezaměstnanost vzrůstat, dojde ke zhroucení naší civilizace. Jenže to se, stejně jako s tou zemskou kůrou, nestane. Tentokrát ještě ne. Co se ale stane určitě je, že doputujeme do recese.
Proč doputujeme? Proč v ní ještě nejsme? Recese je pokles HDP po dobu dvou po sobě jdoucích kvartálů. Tedy že jsme byli v prvním a druhém kvartále letošního roku v recesi, budeme moci prohlásit, až budeme za tato období znát tvrdá data. Ale ani pak to nebude „ta recese“, kterou zažívá kapitalismus zhruba každých deset let. Ta recese, o které jsme se už za totality učili jako o hlavním problému kapitalismu, a definitivně to nebude ta recese z let 2008 – 2009.
Proč na tom záleží? Protože naše ekonomická situace není analogická s ničím, co jsme sami zažili a proto ji musíme řešit jinak a jinými nástroji, než cokoliv, co si pamatujeme nebo o čem jsme se učili.
Netakticky prozradím konec detektivky už teď. Gott sei Dank, všechny nástroje pro rychlou ekonomickou léčbu máme po ruce a máme i mocné spojence. Nebude to taková hrůza a hlavně, nebude to vůbec taková hrůza, jaké by nasvědčovaly ony strašidelně vypadající ekonomické veličiny. Naše krize bude totiž unikátním příkladem krize nabídkové a je v našich silách nedopustit, aby přerostla v krizi poptávkou, tedy tu, kterou známe a které se bojíme.
Příčinou poptávkových krizí jsou peníze, respektive úroky. Moderní kapitalismus skutečně nadstandardně odměňuje investory a substandardně pracující. Zhruba někdy od sedmdesátých let minulého století. Aby pracující hru na kapitalismus nebojkotovali, nabízí se jim instantní konzum „na dluh“. Auto, dům, motorku, loď a já nevím co ještě si můžete běžně koupit na dluh. Smutná realita, že na dům či byt byste jinak vydělávali celý život, je tak méně očividná a úkorná.
Kvalita života pracujících se za posledních padesát let nijak nezlepšila. Dostupnost úvěru vše do značné míry řeší. Dokud je dostatek úvěrů, všechno je zalité sluncem. Lidé si půjčují peníze a vyměňují je za předměty. Předměty produkuje ekonomika, která ty lidi zaměstnává. Celé to funguje. Ovšem pouze do doby, než se penězovod zastaví. K tomu dochází celkem pravidelně jednou za deset let. Impulzem je nějaká externalita, kterou není možné rozumně předvídat. Někdo naletí tryskáčem do paneláků, nebo si někdo všimne, že když ceny US nemovitostí nerostou, dá se na tom vydělat.
Dojde k vyschnutí peněz, které vyvolá omezení poptávky. Banka vám nedá hypotéku, nekoupíte dům. Leasingovka vám neprofinancuje auto, nemáte nové. Klesne vám limit na kreditce, nejedete na dovolenou. To ale znamená, že jste nekoupili něco, co ekonomika zatím vyrábí. Jenže jsme v kapitalismu, takže na pokles poptávky okamžitě ekonomika reaguje snížením produkce. Tudíž potřebuje méně lidí a propouští se. Takže teď už nejen, že nemáte hypotéku a leasing, ale dokonce ani práci.
A teď, stalo se něco takového? Došly peníze? Samozřejmě, že ne a to je naše společná záchrana. Naše krize, až si budeme moci odškrtnout, že v ní jsme, bude krizí nabídkovou. Dosti vzácnou a pro nás, ekonomické hračičky, zajímavou. Hlavně ale snadno řešitelnou, ovšem jinak, než zatím #VládaKopýtek předvádí.
Její členové, ve vzácné shodě s panem prezidentem, blouzní o investicích. Ano, investice jsou dobré a mohou pomoci. Ovšem v té další krizi, která za deset let přijde. Tak dlouho totiž v naší “kántry for da fjůča” investice připravujeme, ale hlavně, to fakt není náš současný problém.
Náš problém je, že nesmíme nechat vyschnout penězovody. Nesmíme sahat na platy státních zaměstnanců, musíme přidat důchodcům, musíme dále podporovat banky v úvěrování a ve druhé polovině roku představit ucelený balíček pro podporu firemních výdajů. Zachrání nás jedině závody v utrácení. A to, si troufnu tvrdit, by mohla před volbami zvládnout i #VládaKopýtek.
(původně zveřejněno 22. 5. 2020 na webu Neovlivni.cz)