HORROR VACUI ANEB STRACH Z PRÁZDNOTY

Dle slavné písně Jaroslava Hutky je »horror vacui« důvodem, proč je sardinkám v konzervě těsno. To je jistě originální interpretace jevu, popsaného již v roce 1644. Dnešní svět nám však nabízí další, stejně novátorskou interpretaci »strachu z prázdnoty«, nebo, chcete-li, v dnešní komunikační společnosti »strachu z ticha«. 

Z návštěv v předrathovských nemocnicích všichni víme, že »ticho léčí«. Co ale, k vlastní škodě, mnoho lidí neví, je fakt, že ticho přesvědčuje, prodává.  Dokonce se často tvrdí, že ticho je nejúčinnějším prodejním nástrojem. Já dodávám, že ticho je i super účinným nástrojem komunikačním.  V mluvené řeči bych teď udělal dlouhou, nepříjemně dlouhou pauzu. Během této pauzy v posluchači vzrůstá zvědavost, očekávání, napětí. Přesně stejně postupují, často podvědomě, vynikající prodejci a komunikátoři, například náš pan prezident.  Kdy a jak ale ticho použít? Existují dvě základní zásady. Za prvé, s tichem šetřit, jinak řeč není plynulá a dramatická pauza po každé větě působí komicky.  Za druhé, a to je hlavní, ticho neprolomit sami, vydržet, kdo promluví první - prohrál. Ukažme si praktický postup, cesťák s kávou nabízí svůj produkt hokynáři. Říká: »milý pane, naše značka má vynikající, plné aroma, balíčky mají uzávěry pro snadnou manipulaci a v dubnu poskytujeme dodatečnou slevu. Zároveň od příštího týdne poběží v televizi reklama, tak kolik vám máme dodat?« A mlčí!!! Hokynář je mazaný, takže mlčí také.  Upřeně se na sebe dívají.  Hokynář přemýšlí, hlavou mu běží, to kafe fakt vypadá dobře, reklama v televizi je super, ten uzávěr je praktický. Cesťák je v klidu, just business, čeká…. Hokynář ticho prolomí, »Říkáte dodatečnou slevu? A kolik by to tak hodilo?« Cesťák smečuje »za množství je pět procent a za včasnou platbu další tři.« Tahá z desek formulář. »Tak tři kartony, souhlasíte«. Obchod je uzavřen.  To byla dobrá varianta.  Varianta špatná se příliš neliší. Vlastně použitá slova se neliší vůbec. Až na závěr.  Ve scénáři dvě, cesťák s tichem pracovat neumí, sám se ho bojí, bojí se otázky, která je jediná důležitá, otázky »tak kolik vám máme dodat?« Sice ji použije, ale v zápětí ticho protrhne on, říká »určitě nebudete litovat, určitě se naše káva bude dobře prodávat.« To je asi sice pravda, ale teď na ni není čas, teď je čas na ticho!  Na vítězné, dokonalé, účinné TICHO!  Proč se ale lidé ticho, které vlastně pracuje pro ně a za ně bojí používat?  Protože tichem nesou svoji kůži na trh. V tichu hrají sami za sebe. V tichu jsou zranitelní. Bohužel, bez ticha se nedá dobrat k výsledku. Bez ticha se například nedovíte, jestli se oženíte. I když vás dotyčná miluje, bez pokleknutí, otevření krabičky s prstenem, ale hlavně bez tichem zakončené věty »Julie vezmeš si mne?« se z místa nepohnete. V této souvislosti vám ovšem přeji, aby ticho po takto vznesené otázce nebylo příliš dlouhé.


(původně zveřejněno 11. 4. 2006 v Hospodářských novinách)

Napište mi!