ÚPADEK STÁTU. VEDLE VIRU NEJVĚTŠÍ HROZBA TĚCHTO DNÍ

Ále něco pořád eště máme. Ňáký lesy nám zbyly, pivo máme dobrý, někdy… A holky, Karle, holky máme nejkrásnější na světě. Od roku 1985, kdy Rudolf Hrušínský ve Vesničce pronesl tato slova, se toho u nás zas tolik nezměnilo. V lesích řádí kůrovec a na JIPkách kovid. Ale, slovy klasika „něco pořád eště máme“. Co jsou naše zbývající silné karty v kovidové době, co jsou „ohříváčky“ naší současné neveselé situace? O co se můžeme opřít?


Banky, finanční instituce a celý systém finančních služeb můžeme považovat za své trumfové eso. Vláda #KSČMČSSDANO sice ještě stihla znárodnit pojišťovnám rezervy ve výši ročního zisku celého odvětví, ale bankovní daň se zatím přátelům z Liďáku, přes největšího dlužníka českých bank, toho času premiéra vlády, protlačit nepodařilo. Von ten střet zájmů není zas tak špatná věc. I díky tomu jsou naše banky silné. Byly silné již za minulé, finanční, krize. Byly tehdy dokonce silnější než jejich zahraniční matky. To má svůj kořen v divokých devadesátkách a můžeme to probrat jindy. Podstatné je, a je to doloženo výsledky zátěžových testů, že naše banky v klidu zvládnou i horší pokles ekonomiky, než který máme nepochybně před sebou. Peníze nemocné nejsou a peníze nám nedojdou. Banky navíc mají scénáře pro pokles ekonomiky a částečnou podporu státu. Ta je bohužel konstruována tak stupidně, že nepodpoří ty, které podpořit měla, tedy klienty bank, ale podpoří banky samotné. O co jde? 

Portfoliová záruka ve výši 30%, kterou stát bankám za kovidí úvěry poskytl, je pro nové, nebo rizikové obchody naprosto nedostatečná a proto se ty programy nečerpají. Banky prostě za stát horké brambory z ohně tahat nebudou. Banky nikoho z kovidové šlamastyky nevytáhnou, nepůjdou do rizika. Ale u svých stávajících klientů otočí co nejvíce stávajících úvěrů do úvěrů kovidových, na které se bude záruka státu vztahovat. To se sice zcela míjí s původním účelem těchto programů, nicméně alespoň to pomůže těm bankám. Jak říkali v Černobylu, „Not great, not terrible“.

Síťové firmy jako výrobci elektrické energie, její distributoři, distributoři plynu, vody, tepla a telko sektor jsou naším králem. Také sice poklesy tržeb zaznamenají, a to se projeví v jejich ziskovosti, ale nebudou mít problém s provozem své fyzické infrastruktury. Je naším velkým štěstím, že tato odvětví jsou u nás provozována na vysoké technické úrovni a že ke všem kovidím hrůzám nám tak nemusí hrozit obavy o kontinuitu dodávek klíčových komodit. Vstupujeme do topné sezony a výpadky v této oblasti by na naši churavou ekonomiku byly už fakt moc. Naštěstí k nim nedojde. Zejména elektrické energie máme obrovský přebytek, který se nám může, v případě jakýchkoliv problémů v Evropě, setsakra hodit. Máme dobře diverzifikované produktovody. Máme robustní rozvodné sítě. Máme moderní infrastrukturu klíčových médií. Je strašná škoda, že to stejné nejde říci o našich železnicích a dálnicích. Je strašná škoda, že po kovidí krizi sice bude každý chápat nutnost jejich dokončení, ale už na to nikdy nebudeme mít peníze. Nikdy, game over.

Agrokomplex je naším filkem. Sice jeho podstatná část bude i nadále neoprávněně čerpat dotace. Sice i nadále bude hospodařit jako ekonomický predátor, a ne jako sedlák, ale výstupy tohoto odvětví, jako celku, budou další jistotou v této nejisté době. Prostě rohlíky z Lidlu nezmizí, a to je pochopitelně dobře. Pořád budou sice horší a dražší než v Německu, ale to nás krátkodobě nezabije. Zemědělství sice zaměstnává minimum lidí, ale z podstaty je méně epidemiologicky rizikové než práce v call centru. Zároveň výpadek pracovní síly z titulu nemoci je možné nahradit snáze než poptávku po sestrách na JIPce. I toto odvětví sehraje v příštích krušných 18 měsících svoji pozitivní roli a potraviny z našich pultů prostě nezmizí.

Zdravotnictví je naší výkladní skříní a zároveň naším bojištěm. Do současné etapy pandemie vstupujeme ve významně lepším stavu než na začátku roku. Máme dostatek ochranných pomůcek. Víme o správných léčebných postupech o hodně více. Máme jakés takés léky a v cílové rovince několik slibných kandidátů na vakcínu. Byť zdravotnictví čeká díky neuvěřitelnému selhání vlády krátkodobě peklo na zemi, je objektivně v lepší situaci než na jaře. Vůbec nechci domýšlet, co by se na jaře stalo, kdyby nepřišel muž s čísly. O průběhu nadcházejících dvou měsíců ve zdravotnictví je ale už bohužel rozhodnuto. Víme kdy a jak se JIPkách projeví deset tisíc pozitivních denně. Ale pořád máme čas v rámci dnů se lépe připravit. Lépe organizovat to provozní, nemedicínské v našich nemocnicích. Od stravování zdravotníků až po péči o jejich děti a rodiny.

Bohužel, ten, kdo by se o to měl postarat je náš Černý Petr, tedy náš společný stát. Každý byznysmen, který má se státem něco do činění, je denně svědkem trvalého úpadku našeho státu. Je to něco, co je největší brzdou růstu našeho HDP v dobách míru. Je to něco, co je vedle viru samotného, největší hrozbou těchto dní. Zároveň je to něco, co nemůžeme řešit teď. Ale až se všichni necháme očkovat a až bude čas na poučení z kovidového vývoje, musíme náš stát začít modernizovat. Shodou okolností budou v tu dobu volby. Tak buďte do té doby zdraví, ať s tím společně můžeme něco udělat.


(původně zveřejněno 23. 10. 2020 na webu Neovlivni.cz)

Napište mi!